Staroslověnské kořeny české literatury
Základy české literární vzdělanosti byly položeny v takzvané Velkomoravské říši zejména ve druhé polovině 9. století. Nejednalo se ještě o literaturu českou ale takzvanou staroslověnskou. Staroslověnská literatura byla již mnohem podobnější té pozdější vyloženě české než dosud všude v Evropě literatura psaná latinsky. Zatímco latina k nám pronikala ze západu /téměř nikdo z Čechů jí nerozuměl/ , staroslověnštinu a její písmo hlaholici/ta byla později nahrazena jednodušší cyrilicí/ na Velkou Moravu přinesli při své misi byzantští dvorští učenci Cyril a Metoděj z Východořímské říše.
První literární díla psaná v rámci staroslověnského jazyka souvisela s potřebami křesťanského náboženství. Proto hlavním úsilím cyrilo-metodějovské mise bylo především co nejrychlejší vyučení domácího z velké většiny dosud pohanského duchovenstva v křesťanské víře. Staroslověnský jazyk byl na rozdíl od latiny slovanskému obyvatelstvu v našich zemích poměrně dobře srozumitelný a to bylo jeho největší předností. Proto staroslověnská literární vzdělanost u nás téměř naráz zakotvila a rychle se rozrůstala.
První texty napsané v rámci staroslověnštiny pro naše kulturní potřeby byly rázu náboženského a bohoslužebného. Konkrétně se jednalo o modlitby, překlady částí bible a bohoslužebné knihy. Texty nejstarších památek známe jen z pozdních opisů.
V původní podobě se zachovaly pouze takzvané ,,Kyjevské listy“ -hlaholicky psaný zlomek hlavní křestanské bohoslužebné knihy takzvaného misálu.
Kulturní program cyrilo-metodějovství nejlépe vyjadřuje tak řečený ,,Proglas“ -veršovaná předmluva k překladu evangelia. ,,Proglas“ byl napsán nejspíše samotným Konstantinem. Důležitým prvkem ,,Proglasu“ je autorův názor, že člověk má právo naslouchat bohoslužebné řeči v mateřském jazyce.
Vrcholem literární činnosti pozdně velkomoravského období jsou dva prózou psané životopisy obou věrozvěstů : ,,Život Konstantinův“ a ,,Život Metodějův“. Ty se dříve označovaly souhrnným názvem ,,Panonské legendy“. Rozbor jejich jazyka dokazuje staroslověnský původ naší literatury , která se na Velké Moravě dále rozvíjela a dotvářela. Navíc se slovní zásoba doplňovala již o výrazy z domácího jazykového prostředí.
Byla to tedy Velkomoravská říše a přinesený staroslověnský jazyk , které stály na samém počátku pozdější české literatury.
Luboš Hora-Kladno