Vládní výbor pro osoby se zdravotním postižením uděloval v loňském roce Ceny za publicistické práce zaměřené na téma zdravotního postižení. Tuto Cenu uděluje Vládní výbor pro osoby se zdravotním postižením od roku 1994. Cílem je vyzdvihnout především ta díla, která přináší pozitivní a nezkreslený obraz o životě lidí s postižením. Dana Mičolová obdržela čestné uznání za soubor tří rozhovorů publikovaných na webu Lidé mezi lidmi. „Autorka Dana Mičolová je vnímavá k potřebám lidí s duševním nemocněním. Projevuje se to v její tvorbě, která je nejen plná pochopení a náznaků, jakými způsoby pomáhat, ale i v tom, že se věnuje oblasti, jež byla dosud většinovou společností poměrně dost opomíjená,“ stojí v odůvodnění, které k udělení Ceny zveřejnil Vládní výbor pro osoby se zdravotním postižením.
S jakou publicistickou prací jste se do soutěže přihlásila? O čem to bylo?
Jednalo se o tři rozhovory, které se týkaly problematiky duševního onemocnění, o kterém se snažím připravovat texty nejen s lidmi s duševním onemocněním, ale i se samotnými odborníky. První rozhovor byl s psychiatrem Michalem Raszkou, který si prošel úzkostmi. Další rozhovor byl s knězem Pavlem Hödlem a jeho zkušenostmi s duševně nemocnými lidmi. Třetí rozhovor byl s mojí známou, která byla nemocná obdobně jako já a pomáhalo ji v nemoci tvůrčí psaní. Stejně jako mně. Psaní beru jako svoji terapii. Velmi mně to baví a naplňuje.
Proč jste se do toho pustila?
Psát mě prostě baví. Nejraději dělám rozhovory s lidmi s duševním onemocněním, které vyhledávám anebo se zajímavými lidmi s nějakým hendikepem, či známými osobnostmi. Zaměřuji se hlavně na sociální oblast, která mě baví. Psát o politice nebo jiných tématech by mě asi nikdy nebavilo. Už jsem za tu dobu, co tyto lidi vyhledávám, zažila úžasné příběhy lidí s hendikepem, kteří dokáží neuvěřitelné věci. To mně motivuje k tomu, abych i já na sobě pracovala. Mám radost vždy z rozhovoru, na který mě někdo odpoví. Hřeje ve mě pocit, že něco dokážu. Možná text osloví někoho jiného a v tom vidím smysl. Nejvíce se ale snažím medializovat tématiku duševního onemocnění, která byla v minulých letech velké tabu. Už se to lepší díky Reformě psychiatrie, ale je to ještě běh na dlouhou trať. Chci psát o problematice duševního zdraví, aby široká veřejnost změnila mínění o lidech s duševním onemocněním. Proto jsem i tyto rozhovory přihlásila do soutěže VVZOP. Už od roku 2012, co pracuji pro webový portál www.lidemezilidmi.cz, (v současnosti už jako dobrovolník), mě tato práce naplňuje. Není to moje práce jako taková, ale beru to spíše jako koníček.
Jak jste v soutěži uspěla a jaká byla „konkurence“?
Do soutěže VVOZP jsem se hlásila s přestávkami už od roku 2012. Výsledky ale nikterak nepřicházely. Až letos, kdy mě zavolala paní Jelínková, která tuto soutěž organizuje a sdělila mě, že obdržím čestné uznání. Nečekala jsem to ani ve snu. Ráda však soutěžím. Už jako dítě jsem chodila na běžecké závody, které mě bavily. Od té doby ráda soutěžím. Proto jsem si už tehdy v roce 2012 našla tuto soutěž díky internetu a zkoušela jsem štěstí. Letos jsem uspěla. Nebyly to sice první tři místa v tiskové rubrice, ale čestné uznání mě zahřálo na duši. Poté pozvání na slavnostní vyhlášení výsledků do budovy Úřadu vlády – do Strakovy akademie v Praze byla příležitost, která se neodmítá. Tato soutěž má tři kategorie. Tiskovou, rozhlasovou a televizní. Já se přihlásila do tiskové. Hodnoceno bylo celkem 63 přihlášených děl. Do tiskové kategorie bylo přihlášeno celkem 39 děl. Takže konkurence byla velká a proto si tohoto čestného uznání velmi cením. V této soutěži budu pokračovat i do budoucna.
Co pro vás dobré umístění v soutěži znamená?
Je to pro mně velké povzbuzení. Znamená to pro mě to, že budu pokračovat v další tvorbě rozhovorů, hlavním tématem bude opět problematika duševního zdraví, protože jsem si touto více jak 30tiletou zkušeností prošla a byla bych velmi ráda, kdyby se o této problematice více mluvilo a psalo, aby tito lidé nebyli stigmatizovaní společností. Tito lidé jsou velmi důležití pro naši společnost a řada těchto lidí jsou tzv. peer pracovníky (lidé se zkušeností s duševní nemocí), kteří pomáhají dalším na základě jejich prožitých zkušeností. Moc této problematice fandím a chci o ní i dále psát a motivovat lidi, aby se s těmito nemocemi dovedli smířit, nevzdávali to, naučili se s ní žít a jít dál životem.
Jaké máte plány do budoucna pokud jde o publicistiku?
Budu v ní pokračovat, pokud čas tomu dovolí. I když dělám jinou práci, u publicistiky chci zůstat, Baví mně to a naplňuje. Mým výborným učitelem byl pan Josef Gabriel – šéfredaktor portálu www.lidemezilidmi.cz. I když nemám žádnou žurnalistickou školu, tak je to oblast, ve které chci pokračovat. Mám týdenní redakční kurz Symbióza (za který jsem moc ráda, že jsem si jím prošla) a pak se převážně učím praxí. Mám však radost z toho, že mně to baví a naplňuje. Jsem také vděčná panu šéfredaktorovi portálu Lidé mezi lidmi za to, že mně naučil žurnalistickým začátkům.
Josef Gabriel
Odkaz na článek Michal Raszka – psychiatr, který si prošel úzkostmi:
Odkaz na článek Zkušenost kněze s psychicky nemocnými lidmi: https://www.lidemezilidmi.cz/zkusenost-kneze-s-psychicky-nemocnymi-lidmi/
Odkaz na článek Nešťastné dětství, pocit nízkého sebevědomí v dospělosti vyměnila za tvůrčí psaní, které naplňuje její život:
https://www.lidemezilidmi.cz/nestastne-detstvi-pocitnizkeho-sebevedomi-v-dospelosti-vymenila-za-tvurci-psani-ktere-naplnuje-jeji-zivot/.