VÁCLAV II.-2 část
Václav II. po nelehkém dětství dosáhl jinošského věku a poté i dospěl. Žel jeho mladický věk silně ovlivňoval již zmíněný šlechtic Záviš z Falkenšteina. Byla to zajímavá/žel především negativním způsobem/ osobnost. Byl mužem sugestivní síly, vůdce mocného rodu Vítkovců /později Rožmberků/,nejdříve milenec a poté i manžel Václavovy matky-vdovy po Přemyslu Otakaru II. – královny Kunhuty.
Záviš si zprvu získal i sympatie mladého českého krále Václava II. a to takovým způsobem, že místo zatím nezkušeného Václava vládl v českém království spíše on sám a to až do roku 1289. Samotný Václav se chopil královského žezla vlastně ve skutečnosti až v roce 1290 jako 19-letý mladý muž.
Vztahy mezi Václavem a Závišem zůstávaly poměrně dlouho srdečné a pevné, než Václav pochopil skutečnou Závišovu povahu.
Pak ale nastal rychlý Závišův odchod z výslunného postavení. Záviš si znepřátelil Rudolfa Habsburského i jeho dceru – českou královnu Gutu-Václavovu manželku. Ta na Václava tlačila, aby se podlého otčíma Záviše zbavil. Navíc Záviš měl mnoho nepřátel v řadách vysoké české šlechty a ta rovněž podporovala stále vzrůstající odpor samotného krále Václava proti němu. Když v roce 1285 královna Kunhuta zemřela ztratil Záviš její velkou podporu a zůstal na Pražském hradě téměř osamělý. Stačil se ještě znovu výhodně oženit/1288/. To však byl poslední úspěch v jeho životě. Brzy byl na příkaz krále Václava zajat a uvězněn.
Záviš byl však hlavou mocného rodu Vítkovců a ti se po jeho zatčení vzbouřili a nastala krátká válka mezi nimi a odpůrci na jejichž straně byl i král Václav. Vše skončilo popravou Záviše z Falkenšteina před Vítkovským hradem Hlubokou. Psal se rok 1289.
Brzy nato se králi Václavovi naskytla možnost získat korunu i v sousedním Polsku, které se dlouhou dobu zmítalo ve zmatcích. Král Václav nebyl jako jeho otec Přemysl Otakar II. žádným velkým válečníkem a válečným střetům se snažil vyhýbat. Vše řešil skvělou diplomacií a právě tou svého otce předčil. Navíc díky otevřeným dolům bohatým na stříbro byl na tom i velmi dobře po finanční stránce a také to nebylo rozhodně k zahození. Ze všech Přemyslovců byl díky stříbrným dolům finančně nejbohatším českým králem.
České stříbro brzy začalo rovnat cestu přemyslovské rozpínavosti. Václav díky němu a patrně i četnému uplácení/mohl si ho dovolit/ zatoužil po uvolněné polské koruně. Navíc byl výborným diplomatem , což dokazuje i svatba
s dcerou nedávno zavražděného polského krále- Richenzou/počeštělé na Rejčku/, první Václavova manželka zemřela roku 1297/.
Počínaje rokem 1300 nastalo nové století. Václav II. zorganizoval vojenskou výpravu do zcela rozvráceného Polska. Odpor proti ní byl velmi slabý a tak se již roku 1300 stal Václav II. i polským králem. A to ještě tehdy devětadvacetiletý mladík netušil, že stále není na úplném vrcholu své moci.
Do 14. století vstoupil rod Přemyslovců pompézně. S novou, kvalitní stříbrnou měnou se pražské groše/nová česká měna/ zakrátko staly ,,tvrdou valutou” v celé střední Evropě. Začátkem roku 1301 náhle zemřel uherský král Ondřej III. , který byl posledním mužem slavného arpádovského rodu. Uherský stát hledal jeho nástupce. A už tak mocný Václav neodolal novému pokušení. Snažil se využít toho, že v Uhrách začalo období sice krátkého, ale zato dramatického bezvládí. Václav II. zatoužil po další-uherské /Svatoštěpánské/ koruně. Sám se uherským králem nestal, ale zajistil do budoucna uherskou korunu pro svého jediného syna-pozdějšího krále Václava III. Uherský sněm jako svého budocího krále Václava III. v jeho dvanácti letech skutečně uznal. A Přemyslovci se zdánlivě ocitli na samém vrcholu své moci, když drželi hned tři královské koruny-českou, polskou a do budoucna i uherskou. Tím ovšem narušili evropskou rovnováhu sil. Papež i řada vysoké šlechty se v této situaci postavili proti Přemyslovcům a uherská koruna byla přiřknuta jistému Karlu Robertovi z Anjou. Proti Přemyslovcům se postavili i stále mocnější Habsburkové. Vojenská srážka Přemyskovců s Habsburky se stala nevyhnutelnou. Mladičký Václav III. Sice sídlil na uherském dvoře, ale stal se tam spíše zajatcem než korunovaným budoucím králem. Situace byla složitá. Vojsko Václava II. sice vtrhlo roku 1304 do Uher aby tam upevnilo královskou korunu Václava III., ale téměř současně vtrhl rakouský Habsburk Rudolf na Moravu a snažil se ji poplenit. Český král Václav II. konečně pochopil že možnosti přemyslovského rodu přecenil. Se synem Václavem III. rychle opustil Uhry a vrátil se do Čech. Uhři se spojili
s Rakušany a vtrhli do Čech i na Moravu. V čele armády byl rakouský král Albrecht Habsburský. Ten oblehl na stříbrné doly mimořádně bohatou Kutnou Horu, ale dobýt ji se mu nepodařilo. Albrechtovo vojsko totiž nečekaně silně zasáhla infekční epidemie. Albrechtovo vojsko bylo poté nuceno dát se na ústup z Čech. Ten se brzy změnil
v bezhlavý útěk s velikými ztrátami. Václav II. aniž by do boje osobně zasáhl nakonec zvítězil na celé čáře. Ale právě v této chvíli možná nejmocnější a jistě nejbohatší Přemyslovec Václav II. náhle zemřel na souchotiny/tuberkulózu/. Psal se 21. červen roku 1305 a Václavovi II. bylo v den úmrtí pouhých 34 let.
Luboš Hora-Kladno