Přemysl Otakar II. -1. část
Přemysl Otakar II. patří k největším osobnostem mezi českými králi a proto mu budu věnovat ve svém seriálu dvě části. V té první se budu věnovat jeho vzestupu až téměř na samý vrchol moci. V té druhé pak jeho nešťastnému pádu, zakončenému hrdinskou smrti na bitevním poli.
Přemysl Otakar II. na sebe upozornil již v dospívajícím věku zhruba ve svých 15 letech. Vysoká česká šlechta, která nebyla spokojena s vládou jeho otce Václava I. si postavila nedorostlého mladíčka Přemysla do svého čela a syn tak stanul v čele vzpoury proti vlastnímu otci. Nechal se svévolně zvolit spoluvladařem a přisvojil si titul tzv. ,,mladšího krále“. To se psal červenec roku 1247. Přemysl tehdy nechápal, že jeho odboj proti otci je vlastně odbojem mocné české šlechty. První kolo boje proti otci Přemysl vyhrál. Václav I. ho musel za krále uznat a sám prchnout do Německa. O rok později už byla situace zcela jiná. Přemyslovo vojsko bylo na hlavu poraženo u Mostu a poté řada šlechticů přeběhla na Václavovu stranu.
V srpnu 1249 oblehlo vojsko Václava I. Pražský hrad a syn Přemysl musel kapitulovat. Václav I. poté dokonce syna Přemysla na krátký čas nechal uvěznit.
Brzy se ale Václav se synem Přemyslem usmířili a byl to ještě Václav I., který zařídil synovi skvělou budoucnost sňatkem s mnohem starší , ale mocnou Markétu Babenberskou. Díky tomuto značně věkově nerovnému snatku získal Přemysl velkou část rakouských a štýrských zemí. Od roku 1253, kdy Václav I. zemřel, byl Přemysl i českým králem a v této době již patřil k mocným panovníkům Evropy.
O vládu nad rakouskými zeměmi však usilovalo i sousední Uherské království a jeho král Béla IV. I on díky výhodné sňatkové politice získal nárok na rakouské země. Vše nakonec rozhodla válka mezi Českým a Uherským královstvím. Ale nepředbíhejme. Ještě dříve na základě slibu, který dal Přemysl Otakar II. samotnému papeži se nový český král vydal v zimě roku 1254 s vojskem na křížovou výpravu proti stále pohanským Prusům. V únoru 1255 už bylo Přemyslovo vojsko zpět doma, aniž by muselo svést nějakou velikou bitvu s pohanskými Prusy. Prusové se z velké části sami podrobili a přijali křest. Přemysl sice zatím na sebe neupozornil výraznými vojenskými schopnostmi, ale přesto na mezinárodním poli získal nemalou slávu a věhlas a tím i nemalou moc. Říšská knížata však po silném panovníkovi netoužila. Přemysl nejprve díky nejrůznějším intrikám přišel dočasně o Štýrsko a poté neúspěšně zaútočil na Bavorsko, ale to byla jen předehra k rozhodujícímu střetnutí s Uherskem.
Uherský král Béla IV. se nejprve zmocnil Štýrska , ale štýrská vysoká šlechta z velké většiny podporovala Přemysla. Na jaře roku 1260 se dvě veliké a mocné amády česká a uherská daly na pochod proti sobě.
K rozhodujícímu střetnutí došlo nedaleko soutoku řek Moravy s Dunajem u Kressenbrunnu v červenci roku 1260. Došlo k masivní bitvě, které se dle dobových zpráv zúčastnilo na obou stranách téměř 250 000 bojovníků. V líté řeži bylo početnější uherské vojsko na hlavu poraženo, zejména díky úspěchu české těžké obrněné jízdy. Následným tzv. Prešpurským mírem získal Přemysl Otakar II. zpět dočasně ztracené Štýrsko.
Rokem 1260 začalo nejpříznivější desetiletí Přemyslovy vlády. Byl označován jako král ,,železný“ /díky své těžké obrněné jízdě/ a ,,zlatý“ díky drahým kovům/především stříbru/, které mu poskytovaly doly v jeho království.
Přemyslův v jádru český stát v 60. letech 13. století výrazně rozšířil své hranice vedle rakouských a štýrských zemí i o Korutany, Kransko a Krajinsko. Ještě nikdy nemělo v jádru české království tak ohromnou rozlohu.
Bez zajímavosti není v tomto období slávy ani Přemyslův soukromý život. Mnohem starší /asi šedesátiletá manželka/ Markéta, která mu nebyla schopna dát potomka ho /zhruba třicetiletého/ přestala zajímat. Přemysl proto potřeboval z věkově nerovného manželství vykličkovat. Neplodnost manželky byla pro tuto věc i tehdy důležitým argumentem při rozvodu. Po uzavření ,,věrného spojenectví„ s uherským králem Bélou IV. se Přemysl
s Markétou rozvedl a uzavřel nový sňatek s mladičkou a krásnou Bélovou vnučkou Kunhutou. Ta mu po dlouhém čekání nakonec porodila vytouženého syna a následníka na českém trůnu – pozdějšího českého krále Václava II. Stalo se tak však až na začátku 70. let , kdy se nad extrémně mocným Přemyslem Otakarem II. začínala pomalu zatahovat osudová mračna.
Luboš Hora-Kladno