Václav I. a vpád Mongolů do Evropy
Václav I. vládl jako druhý dědičný český král v letech 1230-1253. Syn schopného Přemysla Otakara I. se snažil pokračovat ve snahách svého otce. Přesto ho historikové považují za osobnost poněkud rozporuplnou. Vyčítají mu, že se příliš nestaral o státní záležitosti, ale spíše se věnoval svým osobním radovánkám, především lovu a tehdy modní ideji rytířství. Samotná politika ho unavovala čím dál víc.
Zato se zasloužil o rytířskou kulturu, nechal stavět /až na některé vyjímky/ nejstarší české hrady, a za jeho vlády se v našich zemích začal prosazovat nový stavební sloh-gotika. Žel také poměrně silně zesílil vliv německého živlu u nás.
Samotný Václav I. se povahově projevoval jistou nervozitou i psychickou labilitou. Od státních záležitostí prchal do světa svých zálib – rytířských turnajů a lovu. Samotný lov ho i osudově poznamenal když mu větev stromu zranila jedno oko tak, že na něj oslepl. Je proto také znám jako jednooký král.
V politických záležitostech se dostal do válečného konfliktu se sousedním Rakouskem. Ten však definitivně vyřešil až jeho syn Přemysl Otakar II.
Mnohem nebezpečněji pro českou zemi i většinu Evropy znamenal vpád kočovných Mongolů do východní i střední Evropy. Nejprve si Mongolové /nesprávně označovaní většinou jako Tataři/ podrobili v roce 1240 Kyjevskou Rus.
O rok později řádili s nezměrnou krutostí mongolské oddíly už v Polsku a Slezku. Za této situace projevil český král Václav I. téměř jako jediný naopak své kladné povahové rysy. Snažil se proti krutým Mongolům sjednotit a přimět k boji další evropské panovníky. Existuje dokonce nepravdivá legenda /převzatá z padělanýxh Rukopisů Královedvorského a Zelenohorského/, že Václav I. zachránil Evropu před Mongoly, když je vojensky porazil kdesi na Moravě u Olomouce. Ač má tato legenda pravdivé jádro v tom, že Václav usiloval o sjednocení a společném boji evropských panovníků proti Mongolům, ve skutečnosti vše bylo jinak. Mongolové sice vyplenili i vypálili část Polska a poté vtrhli na Moravu, ale samotné Václavovo vojsko se s Mongoly v nějaké velké bitvě nikdy nestřetlo. Mongolové po takovém střetu ani netoužili. Byli zvyklí na své rovinaté stepi a v českém převážně kopcovitém terénu nedokázali účinně bojovat. Jen protáhli Moravou do uherské nížiny , tam poplenili Uhry a poté se nečekaně vrátili do své asijské vlasti. Pokud se Mongolové s Čechy střetli někde u Olomouce, nejednalo se o žádnou velkou bitvu, ale jen pouhou šarvátku dílčího významu. Legenda o Václavovi I. jako o zachránci Evropy však tehdy vznikla a přenášela se do dalších století. Václav ověnčený od té doby ideou skutečného rytíře dosáhl vlastně toho po čem toužil nejvíce a záležitosti českého státu ho přestaly zajímat téměř úplně. Není proto divu, že na samém konci své vlády proti sobě postavil vysokou šlechtu i svého nejstaršího syna – pozdějšího českého krále Přemysla Otakara II. Václav I. jejich spouru stačil ještě potlačit ale to už se jeho dny chýlili ke konci. Zemřel v roce 1453.
Luboš Hora-Kladno