PŘEMYSL OTAKAR I. – PRVNÍ DĚDIČNÝ ČESKÝ KRÁL
Přemysl Otakar I. nastoupil ještě jako kníže do čela českého státu už v roce 1192. Vládl v tomto období jen krátce, když ho po pouhém zhruba roce vystřídal jediný český kníže, který též zastával roli pražského biskupa – ziskuchtivý Jindřich Břetislav. Po smrti tohoto muže 1197 se stanul zatím stále v pozici ,,pouhého“ knížete Přemysl v čele státu podruhé. Nikdo tehdy nemohl ještě tušit ,že v čele českého státu vydrží dlouhých 33 let a moc a význam tohoto státu po období výrazného úpadku výrazně rozšíří , upevní a vymane ze závislosti na německé říši. A nikdo v době jeho druhého nástupu do čela státu ani netušil, že zanedlouho povýší z českého knížete na českého krále a tento titul bude už dědičný a bude se vztahovat na jeho syny. Jak toho Přemysl mohl dosáhnout?
Především byl Přemysl mimořádně schopným panovníkem jak po stránce vojenské a válečné, pak především po stránce mimořádně účelné i úspěšné diplomacie. Dokázal skvěle využít sporů o císařský titul, které se nedlouho po smrti mocného císaře Friedricha Barbarossy v římsoněmecké říši rozhořely především mezi dvěma mocnými rody Štaufů a Welfů. Co na tom, že věrností při tomto boji mezi dvěma rody v Německu Přemysl zrovna neoplýval. Pro něj bylo nejdůležitější co bude nejvýhodnější pro něj a tím i pro český stát. Proto několikrát přeběhl z jedné strany na druhou a nakonec si získal i papeže, který do boje mezi Štaufy I Welfy též zasahoval. Přemysl nejen válečnými úspěchy, ale především obratnou a pružnou diplomacií dokázal zajistit svému majestátu uznání všech rozhodujících autorit. Stalo se tak už v prvních 15 letech jeho vlády a výsledkem byla takzvaná ,,Zlatá bula sicilská/1212/, ve které obdržel oficiální potvrzení všech zisků, které se mu podařilo vydobýrt. Český stát se díky tomu stal nedělitelným územním celkem , vnitřně samostatným a navíc povýšeným na dědičné království.
Po dlouhých letech úpadku konečně český stát získal významná privilegia.
Bez zajímavosti není ani Přemyskův soukromý život. Byl dvakrát ženat, poprvé S Adlétou Míšenskou se kterou se rozvedl, což byl v té době opravdu unikátní čin, navíc když svolení k rozvodu odsouhlasil i samotný papež. Jeho druhou manželkou byla mladičká a krásná uherská princezna Konstancie. Ta mu dala celkem 7 potomků/někteří však brzy zemřeli/, mezi nimi následníka trůnu pozdějšího krále Václava I. a Anežku, která se dala na duchovní a především ošetřovatelskou dráhu a o mnoho století později byla dokonce svatořečena.
Luboš Hora-Kladno