Kníže Vladislav II., jako český král Vladislav I.
Vladislav II., stejně jako jeho předchůdce Vratislav II. začínal vladařskou kariéru pouze s titulem českého knížete.
A stejně jako jeho předchůdce získal nakonec královský titul jen doživotně. Vládl v letech 1140-1172.
Moci se ujal Vladislav se vší rázností. Proto se mu hned v počátcích jeho vlády postavili mocní čeští velmožové. Ti se již na jaře roku 1142 vydali s vojskem na Prahu s cílem Vladislava sesadit. Vladislav se s nimi střetl nejprve
v bitvě nedaleko Čáslavi, kterou však prohrál a musel se rychle vracet na západ bránit samotnou Prahu. Praha byla sice poté obléhána a ostřelována obléhacími stroji. Dobyta však nakonec nebyla. Vladislav totiž vyslal pro pomoc do Německa a tam ji za slib spojenectví i vysokou finanční úplatu nakonec získal. Když Němci vtáhli do Čech, dali se obléhatelé Prahy na kvapný ústup.
Evropa měla krátce poté zcela jiné starosti. Roku 1146 byla vyhlášena druhá křížová výprava proti mohamedánům, kteří znovu drželi Kristův hrob v Jeruzalémě. Této výpravy se zúčastnili přední evropští panovníci a mezi nimi i kníže Vladislav. Vladislavovo vojsko vyrazilo o rok později k Jeruzalému, ale tam se nikdy nedostalo. Způsobily to nejen krvavé bitvy s Turky, ale i zásobovací potíže, nemoci i jiné překážky. Vratislav s vojskem se sice dostal až do Cařihradu, ale poté následoval kvapný ústup a návrat do Čech raději oklikou přes Kyjevskou Rus. Z poměrně veliké české armády se do vlasti nakonec vrátily pouhé trosky.
Ve druhé polovině 50. let 12. století se Vladislav po počátečních rozporech nakonec spojil s velmi mocným novým německým císařem Friedrichem Barbarossou/Rudovousem/.
Barbarossa se zavázal udělit Vladislavovi královský titul a na oplátku chtěl od Vladislava pomoc v boji proti papeži a především svobodomyslným a kvetoucím italským městům.
Friedrich Barbarossa nejprve roku 1158 udělil v Řezně Vladislavovi královskou korunu a krátce poté už následovala vojenská výprava obou do severní Itálie. Čechové jako první dorazili k odbojnému italskému městu Milánu, ale dělila je od něj právě rozvodněná řeka Adda. Čeští bojovníci se odhodlaně vrhli do vln divoké řeky ve snaze ji přebrodit, nebo se přes ni přeplavit. Při této odvážné akci se řada českých bojovníků sice utopila ale české vojsko druhého břehu Addy nakonec dosáhlo. Poté Češi postavili přes řeku provizorní most, přes které se na druhou stranu Addy dostalo i Barbarossovo vojsko. Při této výpravě však ještě Milán dobyt nebyl a než se tak opravdu stalo, musel Barbarossa proti městu podniknout ještě několik tažení , než Milán definitivně padl.
Na spojenectví s Barbarossou však nakonec druhý český král Vladislav doplatil. Barbarossa se zachoval vyloženě nevděčně a místo slávy připravil Vladislavovi trpký odchod z významné pozice českého krále. Poslední roky života strávil Vladislav na Barbarossův rozkaz ve vyhnanství v cizině A samotný český stát se na poslední čtvrtinu
12. století dostal do situace , v níž vlastně jen zázrakem nezmizel z politické mapy Evropy. A za to všechno ta druhá královská koruna rozhodně nestála.
Luboš Hora-Kladno