Vratislav II. jako kníže, jako český král Vratislav I.
Jak již bylo řečeno v úvodu mého seriálu honosili se dva první čeští králové pouze doživotním královským titulem. V praxi to znamená, že na jejich potomky se královský titul, který byl podstatně významnější než titul českého knížete, nevztahoval.
Prvním doživotním českým králem byl Vratislav I. Vládl v Českém státě plných 31 let v letech 1061-1092. I on začínal jako ,,pouhý“ český kníže. Vládl ve vypjaté době, která byla silně poznamenána takzvaným bojem
o investituru/investitura je pojem spojeným s uváděním v církevní úřad /. Církev ve Vratislavově době nabývala stále větší moci i majetku a nemínila se do budoucna smířit s tím, že o dosazování na místa vyšších církevních hodnostářů dosud rozhodovala vysoká světská šlechta. Cílem boje o investituru bylo církevní osamostatnění.
Evropa se v této době rozdělila na dva tábory. Jeden podporoval římského císaře, druhý naopak hlavu církve papeže. Také Vratislav musel volit do kterého tábora se postaví. Nakonec stanul v protipapežské koalici, v táboře mladičkého císaře Jindřicha IV. Právě za svou oddanost a věrnost Jindřichovi byl pak Vratislav jako první z českých panovníků roku 1085 ověnčen královským diadémem.
Vratislav byl jedním z několika synů ,,českého Achilla“ Břetislava I. Na knížecí stolec usedl po smrti svého staršího bratra Spytihněva II. Byl tehdy nejstarším žijícím Přemyslovcem a podle tzv. stařešinského řádu se stal českým panovníkem zcela oprávněně.
Za Vratislavovy éry se podstatně upevnilo mezinárodní postavení českého státu a vše vyvrcholilo udělením královské koruny samotnému Vratislavovi, byt to bylo až téměř na sklonku jeho vlády.
Měl rozpory se svým mladším bratrem Jaromírem, kterého v podstatě násilím donutil nastoupit církevní dráhu. Tento spor s Jaromírem pak pokračoval po celou Vratislavovu vladařskou éru. Mezi těmito dvěma bratry pak panovala až téměř smrtelná nenávist. Jaromírovi se například vedle biskupství v Praze podařilo ještě založit biskupství druhé, které mělo sídlo v moravské Olomouci. Jaromír nakonec dosáhl toho že měl funkci rovnající se téměř až jako jakéhosi Vratislavova spoluvladaře. Vratislav je známý též tím, že před ustavičnými spory
s Jaromírem raději trvale přesídlil z Pražského hradu na Vyšehrad.
Jak již bylo řečeno ve Vratislavivě době planul víceletý a nesmřitelný boj o investituru mezi církevní a světskou mocí. Ve skutečnosti to znamenalo boj mezi papežem Řehořem VII. a německým císařem Jindřichem IV. Evropa se rozdvojila. Polsko a Uhry stanuly na straně papeže, zatímco Vratislav stál věrně na straně císaře Jindřicha IV. Vratislav se na válečném poli / z velké většiny mimo samotné Čechy / bezpočtukrát vyznamenal svými válečnými úspěchy a na rozdíl od některých jiných spojenců Jindřicha nikdy nezradil.
Zásluhy knížete Vratislava o věc německého císaře byly tak mimořádné, až mu roku 1085 udělil samotný Jindřich doživotní královskou hodnost, včetně dalších výhod. Slavnostní královská korunovace se konala na Pražském hradě v červnu roku 1085.Jeho královské hodnosti byl přiznán mezinárodní charakter, čímž Vratislavova prestiž výrazně vzrostla. Královské koruny si však Vratislav užil jen necelých 7 let a v počátkem roku 1092 zemřel.
Luboš Hora-Kladno