Jaromír a Oldřich
Svárlivost i slabošství tří bratrů Boleslava III Jaromíra a Oldřicha způsobily nedávno vzniklémuČeskému státu málem zánik. Ten hrozil hned na počátku nového tisíciletí. Po definitivním odstavení Boleslava III. ,,Ryšavého“ vládne kromě Polska i v Čechách Boleslav Chrabrý. Snad se dá očekávat i sjednocení Polska a českých zemí v jeden celek. S tím se ale nemíní smířit Němci. Vždyt by na jejich západních hranicích mohla tímto způsobem vzniknout velmi silná slovanská řše. A proto začal německý král Jindřich II. jednat.
K rozhodujícímu německo-polskému střetnutí došlo v létě 1004. Jindřich vtrhl do Čech i se svými chráněnci Jaromírem a Oldřichem jako rukojmími a zejména díky nim se mu podařilo české země postupně obsazovat.
Však také Jaromír s Oldřichem měli právoplatný nárok usednout na český knížecí stolec. A tak to brali i čeští političtí předáci, kterým vláda Poláků navíc příliš neseděla. Jeden český kraj za druhým se proto dobrovolně vzdával německému vojsku , až Němci koncem léta obsadili i Prahu. Dočasná a krátká nadvláda Poláků tím skončila. Dalším českým knížetem se stal nejprve starší/a vykastrovaný/ Jaromír, který však byl jen pouhou loutkou německého císaře. Však také díky již nežijícímu Vladivojovi měl Čechy jen uděleny v léno. Polák Boleslav Chrabrý musel své české pozice vyklidit. Slabšský Jaromír vládl poprvé celých 8 let až do roku 1012.
Natolik však pokorně poklonkoval a ,,službičkoval“l německému císaři , že nakonec upadl v nemilost a byl smeten z vlády. Mladší a energičtější Oldřich svého bratra se svou družinou přepadl a vyhnal ze země. Sám Oldřich se pak ujal vlády v Čechách a vládl zde více než dvě desetiletí. I on měl sice Čechy jen uděleny v léno, ale při jednání s německým panovníkem si počínal mnohem samostatněji i energičtěji než Jaromír. Podařilo se mu například definitivně připojit k českým zemím část moravských zemí. A založil známý Sázavský klášter a za ženu si vzal prostou selku Boženu se kterou splodil mimojiné syna Břetislava, který byl v budoucnu naopak velkou osobností českých dějin.
Závěrem lze napsat, že zatímco starší Jaromír, který vládl v letech 1004-1012 jen pokorně poslouchal příkazy německého panovníka, mladší Oldřich už si počínal podstatně samostatněji i energičtěji i když ani on se nemohl německému císaři vyloženě vzpepřít a i on měl Čechy a patrně i velkou část Moravy od něj uděleny ,,v léno“. Oldřich zemřel náhle v roce 1034 a okamžitě se naskytla otázka. Kdo bude jeho nástupcem. Oficiálně podle posloupnosti to měl být znovu starší bratr Jaromír, který stále/byt vykastrovaný a nakonec i na příkaz Oldřicha oslepený/ žil, ale v této době byl vlastně už jen neschopným a navíc handicapovaným starcem neschopným vlády. A Čechy potřebovaly v těžkém období svých dějin do čela někoho silného, energického, schopného a odvážného. A ten se také brzy našel v Oldřichově synovi Břetislavu I..
Luboš Hora-Kladno