Boleslav II. – ,,Pobožný“
Syn Boleslava I.-,,Ukrutného“ Boleslav II. s přízviskem ,,Pobožný“ byl jistě nejvýznamnějším přemyslovským knížetem 10. století. Vládl v letech 972-999 a byl to právě on, kdo v podstatě dokázal sjednotit formující se český stát do skutečného státního útvaru. Stínem na tomto sjednocení je vyvraždění prakticky rovnoceného rodu Slavníkovců, ke kterému došlo na sklonku vlády Boleslava Pobožného konkrétně na den výročí zavraždění svatého Václava tj. 28. září 995. Stalo se tak dobytím a vypleněním slavníkovského hradiště v Libici nad Cidlinou. Vyvražděni byli všichni přítomní muži, ženy, děti a dokonce i nemluvnata, kteří náleželi do slavníkovského rodu. Jistě, došlo k nesmírně krutému činu, ale stále se jen formující se český stát byl konečně sjednocen./Dnes si většina lidí myslí, že datum tzv. České státnosti 28. září souvisí se svatým Václavem, ve skutečnosti se má správně spojovat s vyvražděním Slavníkovců, tedy nikoli s rokem 935, ale 995/. Proč ale byli Slavníkovci vůbec vyvražděni? Jednalo se o velmi mocný rod, který mohl rovnocenným způsobem konkurovat Přemyslovcům, když mu patřila velká část tehdejších Čech především na východě a jihu země. Slavníkovci navíc razili vlastní mince a měli k dispozici i vlastní nezávislé vojsko. Pokud tedy měly být Čechy konečně sjednoceny v jeden stát , musel jeden z mocných a sobě si konkorujících rodů zmizet. A právě tohle se stalo za Boleslava II., který kupodivu přes krutý čin, k němuž sám dal příkaz nese přízvisko ,,Pobožný“.
Přízvisko ale souvisí s jiným jeho činem. Hned na začátku Boleslavovy vlády se mu konečně podařilo to, o co usiloval už jeho otec /Boleslav I./-někdy v letech 973-976 se konečně podařilo zřídit v Praze biskupství- do jisté míry samostatnou církevní instituci. /prvním českým biskupem byl Sas Dětmar, druhým pak příslušník slavníkovského rodu svatý Vojtěch/.
Významným činem Boleslava II. ,,Pobožného“ bylo i poměrně podstatné rozšíření hranic českého státu, které do té doby nemělo obdoby. Ten byl rozšířen především na výchhod na území dnešního Slovenska/částečně i Polska a Madarska a který tehdy na svých východních hranicích patrně sousedil na řece Bugu s tehdejší Kyjevskou Rusí. S tou/jak píše dobový ruský letopisec: ,,udržoval Boleslav vztahy vyvíjející se v míru a lásce“/
Boleslav II. Byl dvakrát ženat a měl s manželkami celkem tři syny. Všichni tři se v brzké době na českém knížecím stolci vystřídají, ale český stát za nich naopak prodělá období velkého úpadku.
Zatím je na samém konci 10. století na svém dosavadním dosavadním vrcholu a hlavně konečně můžeme hovořit o skutečně sjednoceném Českém státě.
Luboš Hora-Kladno