Novinky

Letos v polovině března uplyne již více než osmdesát let od vytvoření někdejšího Protektorátu Čechy a Morava.

Protektorát byl jen logickým zakončením tzv. Mnichovské zrady /30.9. 1938/, kdy po absolutním selhání našich tehdejších západních spojenců Anglie a především Francie bylo fašistickým Německem obsazeno československé pohraničí-tzv. Sudety a poté připojeno k Německu. Ač německý vůdce Adolf Hitler po připojení sudetského pohraničí k říši zaručoval, že poté nebude mít v Evropě žádných dalších územních požadavků, za pouhého půl roku tomu bylo zcela jinak.

Číst dál

Nepochybuji o tom, že i jen průměrní znalci české historie vědí, kdo byl Václav II. Vždyt se jednalo o jednoho z nejmocnějších a hlavně díky kutnohorskému stříbru i jednoho z nejbohatších českých dědičných králů. Král Václav II. vládl oficiálně v letech 1283-1305.

Číst dál

Romantický příběh Břetislava a Jitky z doby, než se ,,český Achilles“ stal knížetem českého státu byl hned několikrát zpracován divadelně a dokonce i filmově. O co v něm jde?

Číst dál

Byli jste někdy v Peruci? Pokud ani nevíte, kde se toto malé městečko nachází, napovím vám, že na východ poblíž okresního města Loun. V Peruci je hned několik pro turisty zajímavých míst. Vedle peruckého zámku, který patříval hraběcímu rodu Thunů a Muzea české vesnice je to především Oldřichův dub a Boženina studánka.

Číst dál

Svatý Prokop je jedním z českých světců. Byla o něm dokonce napsána i legenda. Ta je ale oproti historicky doložené skutečnosti hodně odlišná. Dejme tedy napřed přednost legendě:

Za panování knížete Oldřicha /v první polovině 11. století/ se v lesích okolo řeky Sázavy usadil zbožný poustevník Prokop. Žil sám v jeskyni a byl obklopen nejen ochočenou lesní zvěří, ale i místními zloduchy /čerty/, které ovšem brzy donutil k poslušnosti.

Číst dál

Možná nejvýznamnější a určitě nejvzdělanější ze všech našich světců. Právě tím byl příslušník vyvražděného rodu Slavníkovců Vojtěch. Po smrti prvního českého biskupa Sasa Dětmara se ujal církevní správy země jako první Čech. Stalo se tak roku 982. Vojtěch byl tehdy patrně nejvzělanějším mužem v celém teprve se formujícím českém státě. Získal všeobsáhlé znalosti studiemi v saském Magdeburgu. Byl nadšeným přívržencem hnutí, které se tehdy šířilo z francouzského benediktinského kláštera v Cluny. Hlavní myšlenkou takzvaného clunyjského hnutí bylo vymanění církve z dosavadní podřízenosti světským feudálům. Kultivovaný i vysoce nábožensky založený a cítící Vojtěch odmítl v Čechách vystupovat jako pouhý kaplan českého knížete a pokusil se biskupskému úřadu dodat plnou vážnost i politickou váhu. Díky tomu se dostal do vleklých sporů nejen s českým panovníkem, ale popudil proti sobě i českou šlechtu a dokonce i část nižších církevních hodnostářů. Velmi ostře brojil proti pohanským přežitkům, proti formálnímu křestanství a formálnímu křestanskému způsobu života, jakým tehdy žila většina obyvatelstva u nás. Obyvatelé formujícího se českého státu se sice oficiálně nechávali pokřtít, ale nežili podle křestanských zásad. Vojtěcha popuzovalo především tehdy zcela běžné manželství církevních hodnostářů, obžerství boháčů, nedodržování postů a mnohé další nedostatky formálních křestanů při způsobu života.

Číst dál

Vůbec nejstarším českým mincím se říkalo DENÁRY. Ty se začaly razit za vlády knížete Boleslava I. někdy po roce 950. Někteří historici přitom tvrdí , že denáry nechal razit už ,,patron“ české země kníže svatý Václav./zavražděn roku 935/. Toto tvrzení se však nepodařilo dokázat.

Číst dál

První historicky hodnověrné zprávy o slovanských obyvatelích naší země pocházejí od německých kronikářů. Tak franský kronikář Fredegar píše o takzvané Sámově říši již v 7. století. O českém knížeti svatém Václavu se zase v 10. století zminuje Sas Widukind.

Číst dál

,,Hospodine pomiluj ny“

,,Hospodine pomiluj ny
Jezu Kriste pomiluj ny.
Ty spase vseho mira,
spasis ny i uslysis Hospodine hlasy nase,
daj nam vsem Hospodine zizn a mir v zemi.“

Číst dál

Stará čeština existovala převážně v mluvené formě. Jako literárního jazyka se jí prakticky nepoužívalo.
Na literární vyjádření se v období ranného středověku užívalo latiny a to prakticky v celé Evropě.

U češtiny však výjimka potvrzuje pravidlo. V Čechách se již ze 12. století tu a tam zachovaly skromné, nepatrné stopy staré spisovné češtiny. Vůbec první dvě česky zapsané věty , o kterých se ví, zněly:

Číst dál