Mám pocit, jako by to bylo včera, když jsem si říkala, že nechápu, proč se dívky snaží tak urputně zhubnout, zkouší různé diety, které nemají smysl a hlavně – jak někdo může trpět mentální anorexií. Představovala jsem si anorexii jako posedlost krásou, která dívky zavede až na hranici života a smrti. Vždy jsem si kladla … Číst dál
Anastázie Hofmanová milovala hru na klavír. Pokaždé, když za něj usedla a udala byť jen náhodný tón, ke květině na okenním parapetu se to ihned doneslo a o něco povyrostla. Anastáziino preludování na klavír mělo rovněž blahodárný vliv na lidské persony, konkrétně na ty ve sporu. Ty, jakmile zaslechly její slastné klavírní variace, poté prahly … Číst dál
Ano, je tomu tak. Neplakala jsem, když mi zemřela máma. Dodnes to nechápu, nerozumím a hledám odpověď. Zřejmě ji už nenaleznu. Viním se… Stydím… Přemýšlím nad minulostí, dětstvím… Nebylo jednoduché. Rodiče se věčně hádali, máma byla hysterická, otec chorobně a bezdůvodně žárlivý. Označila bych ho stylem „podle sebe soudím tebe“. Po vzájemných invektivách ve vztahu … Číst dál
… sedím na břehu Bečvy, Chodím sem rád. Mám tady své místečko u jezu. Dnes je hlučný… Něco mě nutí ke vzpomínkám a rekapitulaci svého dočasného žití opředeného téměř pěti křížky. Nebyl jednoduchý… Na složitosti mám lví podíl. Uvědomuji si to. Přesto bych chtěl vykřičet tu nespravedlnost, všechno, čím viním svou matku i otce… Poznali … Číst dál
Když se Mirek vrátil ze služební cesty, Danka se mu vrhla do náruče a pevně ho objala. Byl zaskočen, jejich manželství teď, po dvaceti letech, už nebylo tak vášnivé jako kdysi. Věděl, že se něco stalo, když ho takto vítá. Ale Danka mlčela a Mirek raději taky. „Tak jak ses měl, co nového, jaká byla … Číst dál
Po obloze se rozlila krvavá červeň zapadajícího slunce,do které potápím vždycky svoje myšlenky.Je jeden z krásných večerů a z mé mysli vyvstávají opět ty vzpomínky,jež mě nutí přemýšlet o sobě.Kdo a kde vlastně jsem? Jak je tomu dávno?Dva,tři roky?Byl taky takový něžný večer,kdy se denní ruch města ztišuje a nastavává klid. Poprvé jsem ji zahlédl,když … Číst dál
Život jako z pohádky Bylo nebylo, Pavlajs dostala konvalinkovou chřipku. Celé noci nejedla, nespala,.. Bylo to tím, že se v šestnácti letech píchla o trn a už se nikdy neprobudila. Tak o tom psala její pohádka. Pavlína stála na rozmezí všech pohádek a pokud se některá z nich zrovna podobala skutečnosti, pohádka ji prostupovala natolik, že pokud … Číst dál
Kdysi jsem nosil na břiše něco kolem padesáti kil tuku, ale v srdci jsem byl čistý jak pneumatika zevnitř. Pak jsem zhubnul a ošukal manželce sekretářku, ze samé blbosti jsem zcvoknul a skončil v náručí maminky, na invalidním důchodě jsem profitoval asi tolik, co nenažraný sibiřský vlk na vycpaném zajíci z královského chovu. Ego Evžen … Číst dál
okvětní lístky uvadají na tvou duši dopadají těžknou křídla ptáčeti nahlas budu mlčeti tráva usychá svou bolest šeptám do ticha
Krajina posmutněla přispěchal déšť na slunce zapomněla mlhou nechala se svést ptáčci létají nízko smutek k tobě krajino má blízko listí barví se ti lísko barví se i tobě buku letní i tobě břízo bílá spanilá pod sněhem jsi uhynula