Když mě má case-managerka vezla v noci autem domů, abychom vyzvedly moje léky a další nezbytnosti a mohla jsem být uložena v CDZ Praha 8 na noc, slibovala jsem, že napíšu článek o CDZ z pohledu klienta na lůžku, že nejsem nicméně špión. Bylo mi ten den a i ten den předtím dost špatně. Děsila jsem se psychózy, která už už přicházela. Nemohla jsem vydržet doma. První den mi pomohlo na CDZ pouze zavolat a stav zázračně přešel, ačkoli nebylo prohozeno mnoho slov. Druhý den mi Veronika Vojáčková slíbila konzultaci, ačkoli na ten den měli v CDZ oficiálně teambuilding. Jenže konzultace nestačila, pořád jsem se cítila v ohrožení psychózou, tak jsme se dohodly, že tam přespím, ačkoli i na druhý den měli naplánovaný teambuilding a sloužil pouze jeden člověk. To mi ale nevadilo, chtěla jsem být sama a přemýšlet a stačila mi jedna odborná ochranná ruka. Taky jsem si věřila, že snad nebudu pro pana Veklbauera, který tu noc sloužil, žádná zátěž, jelikož prostě budu spát.
Rozbije se mi kolo! Jdu s ním do servisu? Ne! Jedu si do bazaru ve Mšeci pro jiné.
Zdá se vám titulek tohoto článku přehnaný? Patrně určitě! A přece je pravdivý. Jsem náruživým cyklistou. Na kole najezdím každoročně od jara do podzimu několik tisícovek kilometrů. Jezdím na něm v tomto období i do svého zaměstnání v Praze./Tam i zpět je to asi 70 kilometrů/. Tedy jezdím téměř denně, pokud není nějak extrémně špatné … Číst dál