Jana Rožničková
S Janou Rožničkovou jsem se poprvé setkal v beřkovické psychiatrické léčebně v době, kdy jsem ještě neměl přiznaný invalidní důchod. Nebyli jsme tenkrát na společném oddělení, ale vzhledem k tomu, že jsem byl zrovna hospitalizován na otevřeném oddělení a mohl se tedy volně pohybovat po celé beřkovické léčebně jsme se mohli pravidelně setkávat.
Dvojí tvář pacienta Břízy
S pacientem Břízou /jeho křestní jméno si žel již nepamatuji/ jsem byl v Psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích dvakrát. Poznal jsem ho ve dvou jeho zcela odlišných přístupech k psychickému onemocnění.
Kamil Šindel
S Kamilem Šindelem jsem se opakovaně potkával v době zhruba před 25 lety, kdy mě v beřkovické léčebně krátkodobě přibližně dva týdny hospitalizovali i několikrát za rok . Setkával jsem se tam tenkrát většinou se stále stejnými lidmi a mezi nimi také měl i dobré kamarády. A na příjmovém oddělení-pavilonu 1 jsem jich měl hodně. Patřil mezi ně určitě i Kamil Šindel, kluk asi o pět let mladší než já, kterému bylo tenkrát kolem pětadvaceti let. Kamil byl v té době stejně jako já ,,stálým zákazníkem“ beřkovické jedničky a jeho hospitalizace se stále opakovaly. Na rozdíl ode mě měl smůlu v tom, že neměl kde bydlet a když byl z léčebny propuštěn, bud své bezdomovectví přežíval u různých pochybných existencí, nebo živořil po nádražích, sklepích, nebo dokonce i kanálech. Pamatuji se na jeden společný pobyt, kdy Kamila přivezla do Beřkovic sanitka v doslova dezolátním stavu. Byl hrozně špinavý a silně zapáchal, na sobě měl nějaké bezdomovecké hadry, které snad vytáhl někde z popelnice. Dřív než ho lékařka vyšetřila, musely ho sestřičky vykoupat. Těžko tento fakt odsuzovat, když Kamil neměl žádné bydlení a živořil na ulici. Přitom při pobytech v léčebně hygienu bez sebemenších problémů dodržoval a denně se koupal.
10.březen -72. výročí tragické smrti ministra zahraničí Jana Masaryka
Jan Masaryk -syn nezapomenutelného prezidenta osvoboditele Tomáše Gariquea Masaryka, náš předválečný válečný i poválečný významný diplomat zahynul dodnes záhadnou smrtí před dvaasedmdesáti lety dne 10. března 1948. Našli ho mrtvého časně ráno pod okny jeho ložnice s koupelnou v Černínském paláci na Pražském hradě.
Literární tvorba J.A. Komenského obsahuje jak pansofické/encyklopedické/ a renesanční ideály, tak i barokní postoj k víře a rozumu. Tvořit začal ještě před bitvou na Bílé hoře, když ve spisku ,,Listové do nebe“ /1619/ se věnuje postavení chudých ve feudální společnosti. V pojednání ,,O poezii české“ /1620/ se zabývá časoměrnou prozodií, překládá biblické žalmy a ponaučení do češtiny.
I když Jan Amos Komenský napsal většinu svých děl v době pobělohorského stmívání lze ho jednoznačně zařadit i do období předchozího, tedy do období českého humanismu a to jako jeho největšího představitele v české literatuře. J.A. Komenský je jakýmsi symbolem tragédie českého národa v pobělohorské době, kterou však snášel se vztyčenou hlavou a bez složení rukou do klína. Jedná se v jeho případě o zcela mimořádnou osobnost známou dodnes celému kulturnímu světu. Proslavil se hned v několika oborech.
Akupresura je alternativou známější akupunktury. Vyhází ze stejných principů a používá se v případech, kdy nemocný odmítá aplikaci jehel. Její výhodou je, že ji může postižený ovládnout sám a pomáhat si tak při zvládání méně závažných potíží. Působí však pomaleji než klasická akupunktura, protože je méně přesná než zaváděné jehly.
Jak posuzovat ohrožení a míru rizika u klientů přednášel na HTF UK pan Mgr.Jan Kaňák Bc.PhD. Přednášku uvádím do svého Blogu. Jak je člověk ohrožený sebevraždou Klient neumí říct, že je ohrožen sebevraždou. Proto je nutné pokládat základní otázku na sebevraždu. Je nutné zjistit jak to vypadá teď s tou sebevraždou v této chvíli. Zeptám se jestli … Číst dál
Vážení čtenáři mého Blogu ráda bych Vás seznámila s předmětem Vývojová psychologie, který přednášela na HTF UK paní PaedDr. Mgr. Hana Žáčková.
Na úvod svého článku bych chtěl napsat především to, že v oblasti malířství a výtvarného umění vůbec jsem analfabet a negramot. Proto berte mé některé výše uvedené názory s rezervou.
Před několika dny jsem si sehnal odbornou publikaci autora Vladimíra Prokopa s názvem ,,Zdeněk Burian a paleontologie“. Objevil jsem ji v nádražní knihovničce v Rakovníku a okamžitě si ji přivlastnil. Zdeněk Burian je totiž mým úplně nejoblíbenějším malířem a ilustrátorem. Při prohlížení jeho obrazů a ilustrací jsem zavzpomínal na svá klukovská léta. Tenkrát jsem doslova hltal dobrodružné knížky autorů Karla Maye, Jula Vernea, Eduarda Štorcha, nebo vyloženého paleontologa Josefa Augusty. A všechny tyto mé oblíbené autory často ilustroval právě Zdeněk Burian. A já tehdy hltal nejen text autorů, ale i Burianovy ilustrace. Vzpomínám si dokonce, že v útlém dětském věku, kdy jsem teprve začínal číst, jsem zpočátku některé Burianovy ilustrace nepovažoval za pouhé kresby, ale za fotografie. Tak dokonale dokázal totiž Burian kreslit a malovat.