Jan ŽIŽKA – podle mého názoru jedna z největších osobností našeho národa. Přesto jsem se nejednou /obvykle v takzvané ,,vyšší“ a zámožnější společnosti/ setkal i s názory, že se jednalo o pouhého sprostého lapku. Nemíním v tomto článku někomu něco vyvracet, ale musím aspon napsat jistý fakt.
Tento muž nebyl snad jako jediný ve světových dějinách na bitevním poli nikdy poražen, ač často vedl vojsko proti několikanásobné přesile. A to v závěru svého života byl prý slepý na obě oči.
Jak to ale bylo s jeho slepotou doopravdy?
O své první oko nepřišel Jan Žižka při polském tažení roku 1410, které vyvrcholilo bitvou u Grunwaldu, kde polské vojsko se svými českými i jinými slovanskými spojenci na hlavu porazilo řádové vojsko Německých rytířů. Tohle uvádí například i Alois Jirásek ve svých ,,Starých pověstech českých“ v pověsti z doby křestanské věnované právě Janu Žižkovi.
Máme totiž k dispozici část Žižkovy lebky, takzvanou kalvu/mozkovnu/, která byla kdysi zázračně nalezena v kostele v Čáslavi. A moderní antropologická věda dokáže zjistit i téměř nemožné. Žižkova kalva byla podrobně zkoumána našimi nejpřednějšími antropology a ti dospěli ke zcela reálným a hodnověrným závěrům. O své první oko nemohl Žižka přijít až v období dospělosti/tedy třeba v bitvě u Grunwaldu, byt polského tažení se nepochybně zúčastnil/ O první oko musel dle odborných výzkumů nejpřednějších antropologů přijít ŽIŽKA již v dětském, respektive chlapeckém věku, v nějakých deseti, dvanácti letech. Bylo to patrně po silném úderu do hlavy nějakým snad ostrým předmětem. Každopádně do období dospělosti vstupoval Jan Žižka , tak jak ho známe nejčastěji, jako jednooký. A jako jednooký s páskou přes oko také dosáhl svých prvních vítězství, z těch nejslavnějších především u Sudoměře/březen 1420/ a na Vítkově/červenec 1420/, kde dokázal na hlavu porazit první křížovou výpravu proti ,,kacířským“ Čechům.
Když stejně úspěšně porazil začátkem roku 1422 i druhou křížovou výpravu v bitvách u Kutné Hory a Německého/dnes Havlíčkova/ Brodu byl prý už slepý na obě oči.
Jak ale přišel o své druhé oko? Stalo se tak na přelomu jara a léta v roce 1421 při obléhání nepřátelského hradu Rábí/u Sušice/, který v minulosti již jednou dobyl a žel druhé dobývání se mu stalo osudným. O druhé oko rozhodně nepřišel přímým zásahem šípu vystřeleného z kuše, nebo luku, protože takovou střelnou ránu by nemohl přežít. Na ztrátu druhého Žižkova oka existují dvě verze. Obě jsou hodnověrné. Žižkovi bud vnikla do jediného zdravého oka tříska z nějakého stromu, který byl zasažen nepřátelskou střelou, nebo byl stejně jako při ztrátě prvního oka silně udeřen do hlavy nějakým patrně ostrým předmětem. Oslepl však Jan Žižka při druhém obléhání hradu Rábí docela? Dlouho se to tvrdilo, dokonce celá století jiná verze neexistovala. Až se někdy ve druhé polovině 20. století ke slovu přihlásila věda zvaná antropologie.
A ta dokázala nejen zjistit období věku, ve kterém náš nejslavnější vojevůdce přišel o své první oko, ale přišla ještě s téměř šokujícím zjištěním. Při zkoumání Žižkovy kalvy nejmodernějšími způsoby se zjistilo, že na své druhé oko, zraněné u Rábí Jan Žižka zcela slepý nebyl a viděl na něj alespon v nejzákladnějších obrysech.
I tak se ovšem jednalo o velmi těžký handicap při vedení bitev. Jan Žižka ale i s tímto handicapem nad nepřáteli slavně vítězil dál. Kromě již zmíněné porážky druhé křížové výpravy stačí jmenovat vítězství především nad panskou jednotou v bitvách u Strachova dvora, Hořic, České Skalice i té své poslední velké u Malešova/léto 1424/. O další slavná vítězství připravila Žižku až náhlá smrt 11. října 1424 před hradem Přibyslaví.
Luboš Hora-Kladno