5.část
Již výše jsem se ve své práci zmínil o pro Gorkého typickém pojmu
,,Bosáci" a v této části bych ho chtěl co nejvíce přiblížit a stejně tak
představit alespoň stručně některé bosácké povídky Maxima Gorkého.
Kdo to vlastně byli Bosáci? Bosáci představují typy lidí, kteří jsou
vykořenění ze společnosti, vytržení ze řádu života, zavržení a ponížení.
Představují jakýsi zvláštní typ tzv.lumpenproletariátu, jsou to
např. tuláci milující změnu a volnost, trhani, rolníci, kteří se
nemohou uživit na půdě, bezzemci, vandrovní řemeslníci,
notoričtí pijáci, hrubí rváči, zloději, ale i nešťastní, ztroskotaní
a rozervaní inteligenti, náboženští blouznivci, zběhlí popi, prostě lidé,
kteří se zdaleka ne vždy vlastní vinou dostali na samé dno lidské společnosti.
Jejich postoj k tomuto pádu na dno je dvojí. Jedni jsou odevzdaní
svému neradostnému osudu, druzí a to je případ samotného
Gorkého se naopak proti osudu bouří ve stálém odboji a výboji proti životu,
který se jim nepovedl a zacházel s nimi krajně nepřátelsky.
A přece se mezi těmito lidmi, kteří nemohli v neradostném světě
najít své místo, kteří byli i drsní a suroví ovládaní nezkrotnými
vášněmi objevují alespoň záblesky šlechetnosti a velkomyslnosti,
lidé nadaní, přemýšlející a vnitřně silní. Bosáci neuznávají jiné zákony
než ty, které si sami dali. Tito lidé dovedou mluvit o svém bývalém
životě a o ,,normální" společnosti s krutým výsměchem i odporem,
ale také s hrdostí, že žijí lépe, než takzvaní spořádaní lidé ve svém
na obdiv vystavovaném blahobytném životě. Bosáci tak trochu připomínají
hrdiny romantismu, především v tom, že touží po lepším životě, poznání
a především po svobodě.
Gorkij sám jako typ bosáka ve svých bosáckých postavách tuto touhu zesiluje.
Nesnáší pasivitu a sám se vždy vytrhne z jejich prostředí. Své bosácké hrdiny
často romantizuje, dává jim něco z epického rysu ruských bylin. Vznáší jimi
buřičský protest proti otroctví člověka, dožaduje se absolutní svobody,
burcuje z pout i letargie politického i mravního útlaku člověka. Zároveň
přímo i nepřímo obžalovává celou společnost, ve které bosáci nemohou
svou energii proměnit v užitečnost a nemohou si najít své místo v životě.
Tím svým způsobem vede i skrytou polemiku proti pokoře ,,božích lidí"
Tolstého a především Dostojevského. Gorkého bosáci zdvihají naopak
odboj proti společnosti ve jménu své individuality a osobních práv.
Bosáckých povídek a částečně i veršů napsal Gorkij především
v 90. letech 19. století větší množství. Psal je v duchu jakéhosi
revolučního romantismu. Jedná se například už o zmíněnou povídku
,,Makar Čudra",nebo další,,Jemeljan Piljaj" ve které nalézá jiskru dobra
i v nejzatvrzelejším člověku chystajícím se vraždit a loupit.
V povídce ,,Čelkaš" vypráví v podstatě skutečný příběh oděského bosáka
Grišky Čelkaše o tom jak si s sebou vzal na loupeživou výpravu pomocníka
Gavrilu, u kterého byl původní strach z krádeže vystřídán touhou po penězích
a nakonec touhou nedělit se s Čelkašem a zmocnit se celého lupu. Snaží se
Grišku Čelkaše proto zavraždit, ale jen ho poraní a zraněný Čelkaš
ho nakonec přemůže a aby nasytil Gavrilovu mamonářskou selskou
duši hodí mu s opovržením všechny peníze se slovy: ,,Jdi nemehlo a jez kaši".
K bosáckým povídkám patří i příběh nevěstky, proklínající život o hladu a zimě,
která však soucitně zahřívá pod převráceným člunem v deštivé noci
chlapce bez peněz, jídla i přístřeší-povídka ,,Jednou na podzim". Známá povídka
,,Stařena Izergil" má až baladický ráz, když stařena vypráví krásné báje starých
časů a silné legendy, ve kterých teskní po dávno zašlých silných a krásných lidech.
Vypráví legendu o Daňkovi, který vedl kočovný kmen z bažin, ze tmy a poroby,
ale lidé z kmene ho chtěli zabít pro délku a námahu té cesty. I roztrhl si Danko
rukama hrud, vyňal z ní srdce a zvedl je vysoko nad hlavu. Planulo jasně jako
slunce láskou k lidem. Hořícím srdcem osvětlil Danko lidem cestu, vyvedl
je z temnoty a pak zemřel.
Krymská legenda ,,O chánu a jeho synovi" končí násilnou smrtí dívky,
které se ani otec ani syn nemohou vzdát. Proto ji svrhnou ze skály do moře a otec
se pak zabije sám: není - li láska, není život.
Podobně symbolické jsou další známé povídky: ,,Píseň o bouřlivákovi",
který symbolicky přivolává revoluci a především ,,Píseň o Sokolovi",
ve které statečný Sokol, jenž navzdory všem zbabělým a vypaseným
Užovkám až do poslední vteřiny svého života touží po vysokých výškách,
skalách a mořských prostorech. Uvedu ještě alespoň názvy některých dalších
Gorkého povídek z 90. let: ,,Legenda o malé víle a mladém pastevci",
,,Konovalov", ,,Bývalí lidé", ,,Malva", nebo ,,Manželé Orlovovi".
