Zuzana Šídová

okvětní lístky uvadají na tvou duši dopadají těžknou křídla ptáčeti nahlas budu mlčeti tráva usychá svou bolest šeptám do ticha

Krajina posmutněla přispěchal déšť na slunce zapomněla mlhou nechala se svést ptáčci létají nízko smutek k tobě krajino má blízko listí barví se ti lísko barví se i tobě buku letní i tobě břízo bílá spanilá pod sněhem jsi uhynula

Poupě rozkvétá v růži voňavou pyšní se tou krásou prolhanou slunce svítá mezi mraky do očí pálí ten žár on přiznal pravdu za rohem kat se smál smál se té pravdě smál se dlouho a rád o té pravdě teď bude ti lhát