Ve středověku i části novověku dochází k četným expanzím asijských národů do Evropy. Vše začali zhruba
v 5. století extrémně krutí Hunové. Ti dosáhli největších úspěchů za svého vrchního náčelníka Attily. Hunové se dostali dokonce až na území dnešní Francie, kde byli poraženi spojenými evropskými vojsky v bitvě na Katallaunských polích.
Následně vtrhli někdy na přelomu 6. a 7. století do Evropy kočovní Avaři . Jejich nájezd je spojen i s rannými dějinami naší vlasti, byť v té době ještě sjednocený český stát neexistoval. Na našem území však fungoval kmenový svaz franského kupce Sáma, který nájezdy Avarů odrazil.
Následoval nájezd Maďarů. Tento původně kočovný národ sídlil nejprve patrně v oblasti mezi řekami Uralem a Volhou ve východním Rusku a někdy v 9. století se usadil v oblasti Uherské nížiny. Odtud pak podnikal výbojné nájezdy na západ a zhruba na samém začátku 10. století zcela rozvrátil jeden z vůbec nejstarších slovanských států Velkomoravskou říši. Maďaři pak sice pokračovali v dalších výbojích západním směrem do Čech a zejména Německa a Itálie , ale za vlády českého knížete Boleslava I. byli poraženi spojenými českými a německými vojsky v bitvě na řece Lechu u německého Augsburgu/roku 955/. Po této porážce se vrátili do Uherské nížiny, kde postupně přešli z kočovného způsobu života na usedlý a v dnešním Maďarsku/ale i Slovensku/ se pak usadili natrvalo.
V první polovině 13. století vtrhli z východoasijských stepí do Evropy kočovní Mongolové. Ti si nejprve podmanili většinu Kyjevské Rusi a poté pokračovali dále na západ. Zcela rozvrátili a vyplenili dnes polskou část Slezska , protáhli ze severu na jih Moravou a vtrhli do Uherské nížiny , kterou také z velké části vyplenili. Krátce poté však Uhry nečekaně opustili a vrátili se do asijských stepí.
Patrně posledními , ale za to nejdelšími nájezdy Asijatů do Evropy byly expanze nejprve Seldžuckých a poté Osmanských Turků. Ty se s přestávkami táhly po celá dlouhá staletí . Však bylo proti nim uspořádáno od konce 11. století celkem 9 oficiálních křižáckých tažení, jako válek křesťanských Evropanů proti pohanským Turkům. Tyto výpravy však dosáhly jen krátkodobých a dočasných úspěchů a nakonec skončily v podstatě neúspěšně. S výboji Turků z Balkánu do střední Evropy se potýkali již poslední Lucemburkové/Zikmund/, Jagellonci /král Ludvík Jagellonský v bitvě s Turky u Moháče zahynul/ i Habsburkové.
Významným mezníkem tureckých výbojů byl rok 1453, kdy Turci dobyli Cařihrad/přejmenovali ho na Istanbul/ a tímto dobytím vlastně způsobili definitivní zkázu mnohostoletí trvající Východořímské říše.
Vrcholem Tureckých výbojů bylo obléhání Vídně v roce 1683. Město už bylo Turky téměř dobyto , když přispěchaly křesťanské posily především polských, císařských a bavorských jezdců. Turci byli nakonec poraženi a od této doby vlastně začal postupný ústup Turků z Evropy.
Luboš Hora-Kladno