Zbyněk Zajíc z Házmburka byl v pořadí šestým českým arcibiskupem. Stal se de facto nástupcem Jana z Jenštejna, protože krátké období po Jenštejnově smrti vyplnili sice hned dva arcibiskupové Olbram ze Škvorce a Mikuláš Puchník ale oba dva stačili jen oficiálně převzít funkci a vzápětí zemřeli.
Zbyněk Zajíc jako by charakterizoval kritickou situaci v tehdejší církvi. Neměl kněžské vysvěcení ani žádné vzdělání a významnou i mimořádně výnosnou funkci pražského arcibiskupa si vlastně koupil.
Nejzajímavější na této protekční figurce je fakt, že byl arcibiskupem v době, kdy svůj zápas s katolickou církví vedl Mistr Jan Hus.
Co Zbynkovi chybělo na kulturním rozhledu a zbožnosti to mu příroda vynahradila v síle a obratnosti. Zajíc z Házmburka byl totiž spíš voják, válečník a rytíř. Vyhledával boj a králi Václavu IV. poskytoval zpočátku služby , spíše v brnění než v kněžském šatě. Teprve když nastoupil do funkce arcibiskupa, začal se učit číst a psát, když do té doby/což bylo tehdy pro šlechtice typické/ byl negramotný. Trochu paradoxem bylo, že právě prostotou svého ducha a totální neznalostí církevní problematiky prospíval nejvíce. Ničemu nerozuměl, proto se raději do ničeho nepletl. Obklopil se však vzdělanými lidmi , poskytl jim pravomoci a nechal je za sebe jednat. Shodou okolností se v jeho blízkosti ocitli lidé oddaní především myšlenkám církevní obrody. Díky tomu se na několik prvních let ve funkci arcibiskupa stal zastáncem církevních reforem. Zpočátku se proto sblížil s Janem Husem a udělal z něho svého rádce a vlastně i přítele. To bylo pro Jana Husa velmi důležité, protože si mohl v prvních letech Zajícova arcibiskupování kázat podle svých představ. Nevzdělanému Zajícovi zpočátku nijak nevadilo, že Hus propaguje myšlenky anglického reformátora Viklefa , který byl jinak katolickou církví ze všech stran napadán a kritizován. Zbyněk Zajíc byl řídkým, zato však exemplárním příkladem situace, kdy omezenost a nevzdělanost mocného muže v pitoreskním převrácení hodnot sehrála pozitivní roli. Ovšem pouze dočasnou. Když se totiž o benevolenci vůči Husovi dozvěděl papež a vysocí církevní hodnostáři, musel Zajíc obrátit svůj postoj o 180 procent. Bál se kritiky ze strany církve, bál se o svůj výnosný úřad. Proto dřívějšího přítele Husa nakonec musel zcela zatratit. Proto nechal spálit Viklefovy spisy, aniž by jim rozuměl. Svého času po spálení spisů anglického reformátora se v Praze na Zbynka Zajíce zpívala posměšná písen. Její verše ,,Zbyněk Zajíc abeceda/teprve se učil číst a psát/ spálil knihy a nevěda co v nich napsáno…” hovoří za vše.
Na Husovu tragickém konci na hranici se ovšem už Zbyněk nijak nepodílel. Zemřel čtyři roky před Husovým upálením v roce 1411…
Luboš Hora-Kladno