1. ČÁST- Prolog
Pokud mám psát o Antonu Pavloviči Čechovovi nemohu si nevzpomenout na svá gymnaziální léta a vrátit se o několik desetiletí zpět, protože právě z tohoto klasika ruské literatury a dramatu jsem v roce 1984 maturoval-samozřejmě že v ruštině. Pamatuji se jak jsem ho tehdy před maturitní komisí označil jako mistra povídky a novátora dramatu. Dnes s odstupem mnoha let bych toto označení trochu poopravil a nazval bych ho také umělcem zkratky a náznaku, když na nevelké ploše dokázal vyjádřit složitá dění lidského nitra. Hlavní důvod, proč píši právě o Čechovovi nespočívá v tom, že jsem z tohoto autora kdysi maturoval, ale je to dáno hlavně tím, že mě zaujala především jedna Čechovova povídka, konkrétně jeho ,,Pavilon č.6“.
Vždy, když se mi v životě nedařilo, když mě stíhaly nezdary a porážky a já si myslel, že už se z nich nemohu vzpamatovat,vzpomínal a přemýšlel jsem tenkrát o hlavních hrdinech této povídky pacientu Gromovovi a doktoru Raginovi a ač jsem se všemožně snažil jednat jako Gromov, myšlenky mě někdy naopak přiváděly spíše k postoji druhého hrdiny této povídky doktoru Raginovi a jeho pasivnímu smiřováním se se životem a osudem. Od té doby uplynula řada let, či spíše desetiletí. Dnes se můj životní postoj, možná i díky Čechovově povídce poměrně výrazně změnil.
I v současné době mě občas stíhají neúspěchy a porážky, ale už se k nim snažím přistupovat jinak- vždy jednat a bojovat se svými problémy jako pacient Gromov. Tedy už žádný doktor Ragin. Vždyť nakonec i on před svou smrtí poznal a pochopil pravdu a přesvědčení Gromova, která spočívá v tom nikdy nerezignovat, ale vždy se rvát se životem i sám se sebou.