Krása se dá popsat mnoha slovy, má mnoho podob a mnoho dějů. Pro každého znamená něco jiného, a ne každý ji umí doopravdy vnímat.
Krásné je jitro, když svítá a krajina se zavine do slunečních paprsků.
Krásný je potok tiše bublající přes kamení.
Krásná je kapka rosy, třpytící se na listech, jako drahokam v ranním slunci.
Krásná je květina, která se z poupěte promění v nádherný květ.
Krásná je krajin, když večer usíná pod západem slunce.
Krásná je řeka tekoucí úpatím skal měnící se v úžasný vodopád.
I mlha svým způsobem může být krásná, když se líně převaluje přes vrcholky stromů.
Krásná je skála, tyčící se majestátně ve své síle.
Krásné jsou lesy, které v rámci ročních období mění svoji podobu.
Krásná je obloha, když se objeví první hvězdy a měsíc. V tu chvíli je nám vesmír blíže, než se zdá.
Krása je v tichu, linoucím se temnou nocí.
Krásné jsou stromy, promlouvající k nám skrze energii.
Krása je zkrátka ve všem, co je okolo nás. Jen spousta z nás ji neumí správně vnímat, protože se špatně dívá.
Krásný je pohled do podmanivých očí, protože jedině skrze něj můžeme spatřit poklady v nás.
Krása má pro nás daleko hlubší význam, než si myslíme. Ale důležité je se na ní správně dívat.
