Tak jako voda tiše plyne v korytu matky země, plyne i náš život. Náš život je jen zlomkem času, dílkem této planety a vesmíru. A je jen na nás, jak a čím tento čas vyplníme. Jaké životní pravdy odžijeme. Nepřišli jsme sem jen tak bez důvodu, ač ještě spousta lidí tomu nevěří, faktem zůstává, že žádná duše nepřijde na tento svět jen tak. Máme něco odžít, ustát, pochopit a naučit.
Můžeme vyrůst jako stromy kolem nás, nebo zůstat nezlomní jako skály tyčící se nad řekou. Může to s námi houpat jako s mořskými vlnami. Můžeme se chvět pod náporem větru, anebo naopak cítit klid a plout na obláčku za zvuku krásných slov. Můžeme prolít spoustu slz, jako za prudkého deště, nebo naopak procítit radost schovanou za svým úsměvem. Můžeme projít bouří, která nás srazí na kolena, nebo životem protančit ve své spontánnosti. Můžeme se brodit bahnem a nánosy životních zvratů, nebo vstát a znovu a znovu vidět jasnost nebe, jako poučného příběhu se šťastným koncem. Můžeme se topit v hlubinách bolesti, nebo se naučit plavat a chytit se stébla naděje. Můžeme přežít život v nevědomí, anebo prožít naprosto vědomí. Můžeme jít ruku v ruce se lží, anebo žít život v pravdě.
Život se může zdát jako příběh s nejasným koncem, ale ať už je náš příběh jakýkoli, vždy mějme na paměti, že příběh bez děje není příběhem srdce, a tudíž není životem. A ať už je naše volba jakákoli, nezapomeňme zůstávat v pravdě sami sebou.
