O práci této pražské organizace jsem si povídala se sociální pracovnicí Ladou Hajdíkovou.
Proč vaše organizace vznikla a jak dlouho už v Praze působíte?
Jako doma vznikla v roce 2012. Zakladatelky vnímaly, že se v České republice sociální služby pro lidi bez domova tolik nezaměřují na genderové aspekty bezdomovectví (ženské bezdomovectví se liší od mužského), a že neziskové organizace věnující se genderovým tématům zase nezaměřují svoji pozornost na téma chudoby žen u nás v souvislosti s bezdomovectvím.
Jaké projekty se vám podařilo uskutečnit?
V roce 2013 vznikl projekt „Kuchařky bez domova“. Ženy bez domova a s domovem chtěly spolupracovat, budovat partnerství, něco společně vytvářet a napadlo je, že by mohly vařit pro veřejnost a snažit se tak odbourat předsudky a stereotypy, které ve společnosti panují vůči lidem bez domova. Byla to zároveň placená brigáda, protože jídlo se prodávalo za dobrovolný příspěvek. Jejich snem bylo zařídit si bistro nebo jídelnu. To se podařilo v roce 2017, kdy se otevřela „Jídelna kuchařek bez domova“ v Brožíkově ulici kousek od Anděla v Praze 5. Druhým snem bylo vytvořit komunitní centrum pro ženy a trans lidi bez domova, což se také povedlo. V roce 2017 jsme se přestěhovaly do větších prostor Na Florenci, kde máme otevřeno celý týden ve všední dny, o víkendu je otevřeno jenom v zimě podle potřeby. A teď jsme v situaci, kdy hledáme nové prostory pro komunitní centrum, protože tady jsme na omezený čas.
Kolik máte klientek a jak se pohybuje jejich počet?
Je to různé. Během dne se jich tady vystřídá průměrně třeba dvacet až třicet, v zimě víc až čtyřicet. Naše zařízení je hodně nízkoprahové, nemáme žádné vstupní požadavky a podmínky. Pro nás je nejdůležitější, abychom se tady navzájem respektovaly. Můžou sem chodit i ženy, které jsou pod vlivem alkoholu nebo drog, ale musí se s nimi dát domluvit a nesmějí být agresivní. Pokud jsou, požádáme je, aby odešly, a můžou přijít až za nějaký čas, až se dají dohromady.
Spolupracujete třeba i s lékaři nebo s psychiatry nebo psychology?
Právě jsme v kontaktu s tzv. mediátorkou zdraví, což je taková nová pozice člověka, který by měl působit v komunitě lidí, kteří se potýkají s různými znevýhodněními a mají omezený přístup ke zdravotní péči. Kromě toho spolupracujeme s Centrem duševního zdraví na Praze 8.
Je velké procento lidí, co bydlení ztrácí?
Ono je to celkově problém, a to ve všech městech. Myslím si, že dostupné bydlení i pro lidi, kteří mají práci a příjmy, je těžké sehnat, natož pro lidi bez domova. My se teď snažíme s pomocí Magistrátu hl.města Prahy, který je otevřený tomu podporovat sociální bydlení a i právě lidi bez domova, zapojit se do projektu, kdy se lidi bez domova zabydlují. Doufáme, že to bude pokračovat dál.
S jakými organizacemi spolupracujete?
Snažíme se spolupracovat s organizacemi, které se také věnují lidem bez domova jako např. Naděje, Armáda spásy, Charita Žitná nebo třeba Přestupní stanice, to je takový second hand, kde pracují lidé bez domova nebo Bistro Střecha, kde také zaměstnávají lidi bez domova.
Dostáváte příspěvky od státu nebo nějaké dary?
Máme dary od individuálních dárců a dárkyň nebo grant z Evropské Unie, který financuje provoz komunitního centra a mzdy. Od Magistrátu jsme dostali částku na financování Prevence kriminality.
Co se vám nejvíce podařilo? Z čeho jste měly dobrý pocit?
Vždycky je radost vidět, že vaše pomoc a podpora funguje, že to má smysl. Jinak sem chodí ženy od osmnácti do sta let. Chodí sem hodně seniorek, které jsou bez domova, vlastně nemají kam jít. Máme tady i různé aktivity, arteterapii, měly jsme i jógu, sebeobranu pro ženy. Od podzimu bychom tu chtěly mít zase nějaké kurzy jako školu ulice.
Lenka Nováková
|
Gender česky také někdy rod, je pojem užívaný pro označení osobní identity a společenské role jedince ve vztahu k maskulinitě a feminitě. Gender jednotlivce v západní společnosti znamená, do jaké míry se daný člověk cítí být mužem či ženou, které pohlaví je mu okolím |