Žofie Bavorská /?-1425/
Druhá manželka Václava IV. byla vlastně neteří té první-královny Johanny. Žofie byla dcerou bavorského vévody Jana. Otec Žofie byl příbuznými tak trochu odstrčeným mužem, žijícím v ústraní a díky tomu nedisponoval žádným větším majetkem. Ještě se lze o něm dočíst, že prý byl velmi vášnivým lovcem.
Dcera bavorského vévody tak přišla do Prahy prakticky bez věna. Jejím věnem však prý byla fyzická krása. Král Václav dal proto více než na věno na její krásu. Vždyť právě tahle vlastnost jeho první manželce Johanně chyběla.
Manželství Václava se Žofií nebylo však zdaleka tak idylické a klidné jako s nebohou Johannou. K tomu je třeba napsat, že král Václav po prvních vcelku klidných letech panování zabředal do stále větších politických konfliktů, ve kterých byl většinou v pozici pasivní oběti.
Navíc byl osobností silně nervově labilní s prchlivou povahou, hodně podporovanou i jeho alkoholizmem. Soužití se Žofií proto nebylo ani nemohlo být tak idylické jako s první manželkou.
Sama Žofie prý byla silně zbožnou ženou a Václavova prchlivá povaha, kterou provázely drsné, někdy až kruté činy ji po celé manželství trápila.
Ke korunovaci Žofie bavorské na českou královnu došlo až v roce 1400. /po dlouhých jedenácti letech manželství/. Stejně jako Johana syna a tedy i dědice trůnu Žofie Václavovi nedala.
Co o ní ještě napsat? Prý byla horlivou posluchačkou kázání mistra Jana Husa, jeho přítelkyní i ochránkyní. Zlí jazykové tvrdí, že byla milenkou pana Čeňka z Vartenberka – jednoho z nejmocnějších šlechticů v zemi. Zažila i počátek husitské revoluce a prý se v roli královny – vdovy postavila proti radikálním husitům.
Manžela přežila o šest let, když zemřela v roce 1425. Je pochována v chrámu svatého Víta.
Luboš Hora-Kladno