Na co vlastně zemřel český král Václav IV.? Jedná se o otázku, na kterou lze odpovědět jen v rovině domněnek. Nejprve skromná historická fakta. Český král a někdejší římský císař Václav IV. zemřel dne 18. srpna roku 1419 na svém nedávno postaveném Novém hradě /v dnešním Kunratickém lese v Praze/. Mnozí kronikáři uvádějí za příčinu jeho smrti Infarkt nebo srdeční mrtvici. Byla to ale opravdu příčina královy smrti?
Vydejme se nejprve po stopách posledních dnů života tohoto českého krále. 30. července 1419 došlo k takzvané První pražské defenestraci. Konkrétně šlo o vyházení nedávno dosazených konšelů z oken Novoměstské radnice rozbouřeným /i ozbrojeným/ pražským lidem, který vedl před radnici Jan Želivský a
k útoku na ni dal patrně povel Jan Žižka.
,,Krále nanejvýše rozrušila zpráva o vyházení konšelů z oken Novoměstské radnice ,,a poražen jsa šlakem,
s velikým křikem a řvaním jako lvovým náhle jest umrtven na Novém hradě blízko Prahy“. Takto popisuje královu smrt dobový kronikář Vavřinec z Březové. Z příznaků se dá vyrozumět, že Václavův život ukončil infarkt myokardu. Opravdu? Přinejmenším dvě okolnosti jsou zde podezřelé. K defenestraci došlo 30. července 1419. Pokud se král o této akci dozvěděl bezprostředně, nebo aspoň brzy po ní,/což je pravděpodobné/ jak je možné, že zemřel až téměř tři týdny poté 18. srpna.?
Zdá se být nemožné, že by někdo s těžkým infarktem mohl tenkrát přežít ještě téměř tři týdny. Lékaři doby Václavovy byli proti infarktům bezmocní. Podle všech předpokladů měl král zemřít buď hned, pokud šlo
o těžký infarkt, nebo přežít podstatně déle a v podstatě se uzdravit. /pokud šlo o infarkt lehčí/
Logičtější příčinu smrti udává svým ,,lvovým řvaním“ přímo dobový kronikář Vavřinec z Březové. Je velmi dobře známo, že Václav IV. byl těžký notorický alkoholik. Z dobových pramenů opakovaně slyšíme o jeho prchlivosti pod vlivem alkoholu.
Václavovo pití se vystupnovalo zejména po roce 1393, kdy byl ve Vídni patrně přiotráven. Od té doby si král Václav stěžoval na palčivost v hrdle a na ustavičnou nesnesitelnou žízeň.
V roce 1408 král Václav na následky nadměrného pití dokonce dočasně ochrnul, museli ho vozit a přenášet. Vše nasvědčuje tomu, že se mohlo jednat o dnes známou Korsakovovu nemoc, o zánět nervů spojený obvyjkle s poruchami hybnosti, paměti a někdy i halucinacemi. Jde o typickou nemoc notorických alkoholiků.
Vlastní konec krále Václava byl možná jen logickou tečkou za osudem notorika ,,velký křik“, anebo jak čteme ve Vavřincově kronice ,,řvaní lvové“ obvykle neprovází infarkty, ale spíše jeho součástí velkého epileptického záchvatu, který může končit i smrtí. Důkazy na takovou příčinu smrti krále Václava sice chybějí, ale logika nepřímých indicií je dosti přesvědčivá…
Luboš Hora-Kladno