Není to tak dlouho, kdy se na webových stránkách www.lidemezilidmi objevil můj seriál o Maximu Gorkém. Ti kdo se trochu vyznají v ruské klasice mě budou asi za tohoto autora kritizovat a snažit se mou práci i samotnou osobnost Maxima Gorkého co nejvíce snížit. Vždyť Gorkij byl přece svým způsobem bolševik./Současně však i kritik drsných Stalinistických metod revolučního boje/ Dokonce je považován za průkopníka dnes neuznávaného socialistického realizmu.
Ale i Gorkij zejména ve svých počátečních dílech nepochybně do ruské klasické literatury patří.
Maxim Gorkij je i svým unikátním životem mezi umělci skutečně mimořádnou osobností. Již v útlém dětském věku se protloukal životem jako bezdomovec, nenavštěvoval téměř ani základní školu a přece se stal velkou literární osobností. O tom co vše v životě prožil a čím již v dětském věku prošel přesvědčivě píše ve své trilogii ,,Dětství, Do světa a Moje university“. Tenhle muž samozřejmě nikdy žádnou universitu nenavštěvoval. Jeho jedinou universitou byl až neskutečně těžký život. V dětském věku se sám živil
v nejrůznějších a často i nejpodřadnějších zaměstnáních, mimojiné i jako pomocná síla v kuchyni na parníku. A právě kuchař z parníku ho teprve naučil ve volných chvílích číst a především milovat literaturu.
A Gorkij to pak dotáhl až do společnosti takových klasiků ruské literatury jako byl Lev Tolstoj, Fjodor Dostojevskij nebo Ivan Turgeněv, se kterými se mohl směle měřit. Jeho první díla nepochybně patří do ruské klasické literatury. Ale tenhle autor dospěl názorově dál a stal se jak již bylo řečeno průkopníkem tehdy zcela nového literárního směru-socialistického realismu. Nemíním ve svém krátkém článku rozebírat jeho jednotlivá díla ať už patří do ruské klasiky nebo do zmíněného socialistického realismu. O jednom díle se ale přece jen trochu zmínit musím. Je to Gorkého drama ,,Na dně“. Drama pojednává o lidech, kteří se často bez vlastní viny octli na samém ,,dně“ společnosti. Zůstalo jim v celém životě vlastně jediné-marně snít o lepším a hlavně lehčím životě. Hlavním motivem tohoto dramatu jsou dva protikladné názory. První , který propaguje stařeček Luka , který sice utěšuje své kolegy ze dna společnosti, ale jeho utěšivá slova jsou založena na nepravdě, že člověk má pokorně přijímat svůj osud a proti ničemu se nebouřit. Proti Lukovovu názoru stojí názor jistého Satina. Satin naopak kritizuje pasivitu Luky a zastává i propaguje názor, že člověk se naopak musí ze všech svých sil rvát s osudem už jen proto aby si mohl vážit sám sebe. Autor dramatu ,,Na dně“ tak trochu polemizuje se Lvem Tolstým a jeho životním názorem pokorně přijímat osud. Proč ale mají dva ,,mistři ruské klasiky“ tak protikladné názory. On se totiž jinak dívá na život i svět ten kdo se narodil v bohatém šlechtickém prostředí a nikdy nepoznal nouzi než ten kdo se od dětského věku musel životem vyloženě protloukat jak se dalo, aby vůbec přežil…
Luboš Hora-Kladno