Betlémská kaple byla místem, kde v letech 1402-1413 kázal Mistr Jan Hus. Právě zde vyrostl v tribuna prostého lidu, kterého se vždy zastával a usiloval o jeho práva. Betlémská kaple nebyla na svou dobu ve skutečnosti klasickou kaplí, které měly obvykle jen malé prostory pro posluchače kázání, ale právě naopak Betlém byl nejprostornějším krytým shromaždištěm v celé Praze a patřil i k největším v celé Evropě.
Jednoduše řešený sál pojal nejméně dva tisíce a možná i tři tisíce posluchačů. V časech kázání Mistra Jana tu bylo pravidelně plno. Opojné myšlenky vyznavače pravdy sem přitahovaly nejen městskou chudinu, ale i zámožné měšťany, část šlechty a Husova kázání pravidelně navštěvovala i druhá manželka tehdejšího českého krále Václava IV.- královna Žofie. Dcera Tomáše ze Štítného Anežka pak zakoupila v těsném sousedství kaple dům, aby mohla být přítomna všemu,co se v Betlémě dělo.
Je třeba vědět, že z kazatelen nezaznívaly jen vyložená náboženská kázání, ale i se odtud lídě dozvídali, co se děje v české zemi i ve světě. Právě odtud se v době, kdy neexistovalo zpravodajství ani noviny,vytvářelo veřejné mínění.
Betlémská kaple založená roku 1391 z iniciativy několika vyznavačů Husova předchůdce Jana Milíče
z Kroměříže vznikla na darované parcele velkoobchodníka Kříže. Stala se svatyní zcela nového ražení. Jednak věřícím nabídla už typicky reformační interiér bez pompy gotických stánků, hlavně se však stala svou kazatelnou místem, kde kněz promlouval k publiku výhradně česky. A to byla skutečně veliká vymoženost. Vždyť jiná kázání se jinak povolovala jen ve farách a chrámech a už vůbec ne v češtině.
A tak vznik Betlémské kaple znamenal hned trojí triumf: prosadilo se kázání v češtině, od začátku zde byla vyslovována kázání v duchu reformace a tato kázání se navíc obracela ke skutečné mase posluchačů.
Luboš Hora-Kladno