Václav II.- 1. část
I své vyprávění o Václavu II. musím rozdělit na dvě části a hlavně neopominout jeho obtížné dětstvi, které prožíval v dobách zhruba pětileté braniborské okupace českého státu.
Po nevídané expanzi Přemyslovců za časů krále Přemysla Otakara II. přišel nejprve prudký kolaps. Přemyslův stát dosáhl dočasně nevídané rozlohy, ale poté co se utkal s Rudolfem Habsburským rázem se smrštil na původní území Čech a Moravy. Oficiálně měl sice v okleštěném území vládnout po bitvě na Moravském poli její vítěz Rudolf Habsburský, ale vdova po Přemyslovi královna Kunhuta se rozhodla vyhledat pomoc u synovce manžela Přemysla-Oty Braniborského. Tento muž se rád chopil příležitosti a stal se jakýmsi Václavovým otčímem, nebo lépe řečeno poručníkem. Však Václavu II. bylo v době rozhodující bitvy na Moravském poli teprve necelých 7 let. Ovšem hned
v září pár dní po příchodu Oty Braniborského došlo mezi ním a královnou Kunhutou k ostré roztržce. Do situace stále zasahoval Rudolf Habsburský a dle jeho přání se sedmiletý Václav oženil s jeho dcerou Gutou. Naopak Rudolfův syn Rudoldf Habsburský mladší pojal za choť Přemyslovnu Anežku-sestru Václava II. Čechy a Morava byly na několik let odděleny odlišnými vládci. Moravu spravoval po dobu pěti let Rudolf Habsburský, zatím co v Čechách svěřil vládu rovněž na pět let Otovi Braniborskému. Zvláště pro Čechy byla pětiletá braniborská okupace krutá o čemž svědčí dobová říkanka: ,,Zle matičko zle, Brandenburci zde!“. Ota v Čechách bezostyšně kořistil a povolil i vyložené rabování a drancování.
Samotný Václav II. byl v té době zcela v rukách Branibora. Někdy v únoru roku 1279 nechal Ota převést královnu Kunhutu i jejího osmiletého syna Václava na nedávno postavený hrad Bezděz, kde je vlastně bezostyšně věznil. Královně Kunhutě se však během roku 1279 podařilo z Bezdězu uprchnout a Václav v bezdězském vězení osaměl. Na podzim téhož roku dokonce Ota odvezl Václava II. do ciziny a Václav se stal vlastně Otovým rukojmím. Jak žil Václav v zahraničním vězení sice nevíme, ale rozhodně tam neměl na růžích ustláno. Po uplynutí pětiletého období se Václav vrátil do Prahy. To se psal květen 1283, kdy se měl Václav II. stát oficiálně českým králem. Bylo mu tehdy však pouhých 12 let a navíc si ze zahraničního vězení přinesl četné zdravotní neduhy, jak fyzické , tak duševní. Bylo tedy nutné aby za často churavého Václava, který navíc byl stále v dětském věku vládli jiní. Tím nejmocnějším byl jistý Záviš z Falkenštejna mocný, ale zároveň velmi proradný i hrabivý šlechtic. Ten pak měl v následujících letech až do Václavovi plné dospělosti téměř magický vliv a samotný Václav mu po řadu let až bezmezně důvěřoval.
Luboš Hora-Kladno