Přemysl Otakar II. – 2. část
Na samém začátku 70. let 13. století byl král Přemysl Otakar II. na vrcholu své moci. Byl v podstatě nejmocnějším panovníkem tehdejší Evropy. Jeho nezměrná moc však vzbuzovala závist i obavy, především z řad vysoké šlechty.
/dokonce i části té české/.
Když v roku 1270 zemřel uherský král Béla IV. a jeho nástupcem se stal syn Štěpán měl rázem Přemysl nového silného nepřítele. Štěpán brzy získal podporu štýrské i korutanské šlechty, které pevná vládnoucí ruka Přemysla nevyhovovala. Přemysl v nastávajích bitvách se Štěpánem a jeho spojenci zatím ještě vítězil a dočasně si dokonce připojil oblast dnešního Slovenska/které patřilo od Velkomoravské říše až do vzniku Československa v roce 1918 Uherskému státu/. Protipřemyslovská aliance však přes to stále sílila.
Když v roce 1272 zemřel císař říše římské a uvolnilo se tak místo pro císaře nového, mocný Přemysl zatoužil po císařské koruně v říši. Nového císaře volili tzv. kurfiřti a ti nedali při volbě nového císaře v září 1273 Přemyslovi ani jediný hlas. Důvod? Měli obavy z Přemyslovy příliš veliké moci. Císařem byl naopak zvolen oproti Přemyslovi málo významný i málo mocný Rudolf Habsburský. Byl to však klam. Rudolf byl naopak mimořádně schopný.
Rozzuřený Přemysl, který už se viděl být římským císařem volbu máloznámého Rudolfa neuznal.
Schopný Rudolf si však dokázal získat velké množství spojenců. Poté sám vytáhl proti Přemyslovi zatím jen obratnou diplomacií. Mocný Přemysl odmítl s Rudolfem vůbec jednat a jeho nároky neuznával a požadavkům Rudolfovým se nepodroboval. Rudolf na to reagoval v květnu 1275 udělením říšské klatby na Přemysla. O rok později vypukl v Korutanech a Štýrsku proti Přemyslovi ozbrojený odboj.
Rudolf Habsburský brzy shromáždil proti Přemyslovi silné žoldnéřské vojsko a vytáhl s ním do Čech. Přemyslovo vojsko se mu postavilo v západních Čechách. K bitvě však nedošlo. Rudolf změnil taktiku , obešel Čechy a zamířil na Vídeň. Přemysl ho začal s vojskem pronásledovat. V tom však vpadla Přemyslovi do zad česká pátá kolona, kterou představoval velmi mocný rod Vítkovců/později Rožmberků/. Na dvou frontách Přemysl bojovat nemohl a proto byl nucen poddat se Rudolfovi. Stalo se tak koncem listopadu 1276. Pro Přemysla to bylo strašlivé pokoření, když musel před Rudolfem pokleknout a přijmout poníženě jeho podmínky. Vše co získal /kromě českého království/ rázem ztratil a ještě musel Rudolfovi slíbit věrnost.
Přemysl se po tomto pokoření chtěl pomstít odbojné české šlechtě a začal v Čechách trestat. Šlechta si však stěžovala Rudolfovi a to byl důvod k dalšímu vojenskému střetu.
Bylo jaro roku 1278. Obě nepřátelské strany se připravovaly k rozhodujícímu střetnutí. Rudolfova strategická pozice byla však výhodnější. K rozhodující bitvě došlo v srpnu 1278 na Moravském poli. Tam se strhla lítá a krvavá řež. Přímého boje muže proti muži se zúčastnil i samotný Přemysl Otakar II. V boji proti přesile však nemohl uspět a v něm také hrdině padl. Samotné české vojsko se dalo na ústup, který se brzy změnil v útěk z bojiště. Prchající Čechy zahnal nepřítel do vod řeky Moravy, ve kterých se velké množství českých bojovníků utopilo. Porážka českého vojska v bitvě na Moravském poli stejně jako smrt Přemysla Otakara II. patří k nejtragičtějším bitvám celých českých dějin.
Luboš Hora-Kladno