Po ostudě u Domažlic musela konečně katolická církev jednat s kališnickými husity jako rovný s rovnými. To bylo velké morální vítězství husitů, protože katolíci dosud své odpůrce jen soudili. Teď je museli uznat jako rovnocenného partnera. V části Evropy totiž silně hrozilo, že se chudina na zámožné pány I církevní hodnostáře vrhne ,,po husitsku” se zbraní v ruce. A v některých oblastech především v Německu k tomu I skutečně došlo. Proto se jednání s husity v Basileji stalo pro katolický koncil nutností. Koncil musel uznat návrh husitů , aby za rozhodující autoritu při vzájemném zkoumání pravdy byla uznána pouze Bible , jednání Kristovo I apoštolů prvotní církve. To znamenalo až neuvěřitelné vítězství české věci.
Přes to se už před jednáním projevovaly stále závažnější problémy. Čechy už byly neustálým válčením unaveny a zejména vysoká česká šlechta I bohaté měšťanstvo toužilo po míru. Právě na tyto společenské vrstvy spoléhal hlavní představitel katolíků na koncilu kardinál Cesarini/nedávno ztratil u Domažlic svůj kardinálský klobouk I papežskou bulu/.
Delegace české výpravy dorazila do Basileje začátkem roku 1433. Svým příkladným chováním, vystupováním I neobyčejnou vzdělaností budili představitelé české výpravy v Basileji velký obdiv a úctu. Samotné basilejské jednání se táhlo téměř čtvrt roku od poloviny ledna do začátku dubna 1433. Za českou stranu byli hlavními členy jednání vedle Prokopa Holého především 4 muži -Jan Rokycana, Mikuláš ,,Biskupec”, Oldřich ze Znojma a husitský Angličan Petr Payne/mistr Engliš/. Každý z této čtveřice hájil jeden ze čtyř pražských artikulů. Cesarini si jako vrchní představitel koncilu připravil k jednání vychytralou taktiku, která mu vyšla. Podařilo se mu totiž to co přesně jako znalec českého prostředí chtěl. Jednání koncilu s kališnickými Čechy se totiž díky jeho taktice prakticky nehýbalo z místa a nakonec se ukázalo jako bezvýsledné. K žádnému konkrétnímu závěru při basilejském jednání nedošlo. Když se obě strany v dubnu rozcházely s nulovým výsledkem bylo aspon dohodnuto, že jednání budou za čas pokračovat v Praze. K tomu však už nedošlo. Intrikánským představitelům koncilu/především jistému Španělu Palomarovi/ se podařilo na svou stranu získat už zmíněnou vysokou českou šlechtu I zámožné měšťanstvo za cenu nejrůznějších slibů I nemalou úplatu peněz.