Po porážce čtvrté křížové výpravy u Tachova přešly husitské ozbrojené síly do ofenzívy. Přenesly válku na nepřátelské území. Při svých ,,rejsách” tj. spanilých jízdách za hranice Českého království dosáhla husitská revoluce svého vrcholu. Počínaje rokem 1428 se břemeno takřka nepřetržité války přesunulo z Čech do sousedních zemí. Tyto výpady za hranice měly hlavní cíl v ochromení příprav nových křížových výprav i v získání svých spojenců za hranicemi Čech.
Na první spanilou jízdu vyrazili spojení husité/Táboři, Sirotci I Pražané/ začátkem roku 1428 do Slezska. Při této rejse se dostali I na Slovensko /bylo až do roku 1918 oficiálně součástí Uher/, kde se jim dostalo nejvřelejšího přijetí od příbuzného národa. Už při první spanilé jízdě se husité téměř nesetkali s odporem a města I hrady se jim vzdávala bez boje, ovšem za vysoké výkupné. Domů se husité proto vrátili s velmi bohatou kořistí.
Po úspěchu první rejsy následovala řada dalších. Scénář byl vždy prakticky stejný. Města I hrady v zahraničí raději zaplatily vysoké odstupné, jen aby se vyhly boji. Husitské vojsko se postupem času proměnilo v profesionální armádu, jejímž hlavním cílem se stala kořist. Bylo to sice vrcholné období revoluce, ale současně I počátek jejího morálního úpadku a tím I pozdějšího pádu. Nutno však dodat, že na druhou stranu husité všude šířili své revoluční myšlenky a svůj program/čtyři pražské artikuly/. Nejúspěšnější výpravy byly do německých zemí. Přestrašení Němci se vůbec neodvažovali bojovat a raději platili. Navíc se německá chudina v Bamberku vzbouřila a po vzoru Čechů provedla levicový převrat a zmocnila se města. Husité se tak tažením přes německé země dostali pod vedením svého hejtmana Jana Čapka ze Sán až ke břehům Baltického moře.