Husité původně obléhali Ústí, ale když v červnu 1426 vtrhla v těchto místech největší vlna křižáků do Čech , od tohoto obléhání upustili a opevnili se hned dvojitou vozovou hradbou poblíž Ústí na návrší, které kronikáři nazývají ,,Na běhání” /nevíme přesně kde/. Tady došlo dne 16. června 1426 v tropickém vedru k rozhodující řeži. Ještě před tím než došlo k útoku křižáků na vozovou hradbu se Prokop Holý pokoušel dojednat bližší podmínky střetnutí. Navrhoval, aby se nebojovalo v neděli a aby zajatci obou stran byli ušetřeni před smrtí. Zpupní křižáci /především Němci/ však tyto podmínky odmítli , že prý ,,kacíře živit nebudou”.
Pak už došlo k samotné řeži. Útočícím křižákům se sice na několika místech podařilo povalit vozy a protrhnout první část vozové hradby, ale to už na ně z druhé části vyrazili do protiútoku husitské zálohy . ,,Běží ! Němci běží!“ ozval se při protiútoku oblíbený bojový pokřik husitů z tisíců hrdel. A jakoby tento pokřik zvrátil průběh bitvy. Křižáci se dali na útěk. Řež pokračovala už jen jejich pronásledováním. Těžkoodění křižáci byli poměrně snadno dostiženi. Část jich prý zabodávala meče do země na znamení , že se vzdávají. Husité však zajatce nebrali a zlostně pomstili skutečnost, že protivník s posměchem odmítl předchozí návrhy na rytířštější vedení boje.
Křižácká armáda byla I při třetí výpravě poražena na hlavu. Husité se poté obrátili na samotné město Ústí, které dobyli a zapálili. Triumf nad třetí křížovou výpravou se stal jedním z největších úspěchů českých revolučních sil a byl I určitým milníkem v husitsko-křižáckých válkách. Po bitvě u Ústí následovaly ještě dvě další křížové výpravy, ale při těch už ani k řádným bitvám téměř nedošlo a křižáci se jen dávali na útěk.