Novoměstská defenestrace představovala násilný převrat. Ten převrat nadobro zlomil nemocného a už tak osudem vláčeného českého krále Václava IV. Ten si uvědomoval důsledky pražského převratu. Králův nedávný zásah do vnitropolitických poměrů měl zabránit cizí intervenci, ale naopak téměř bumerangovým efektem vedl k tomu, že začala téci krev, téměř pod okny jeho vlastní rezidence.
Jak reagovat? Jak se zachovat? Václav nakonec přijal zprostředkování krajně vystrašených staroměstských konšelů. Spokojil se s omluvou novoměstské obce a potvrdil vzniklý stav. Víc toho už nestihl. Byl na konci svých sil. Necelé tři týdny po defenestraci dne 18. srpna 1419 zemřel. Příčina jeho smrti. Snat infarkt, snad mrtvice, ale možná také důsledek jeho notorického alkoholismu.
Jeho konec nasvědčuje spíše takzvané Korsakovově nemoci/tehdy samozřejmě ještě neznámé/. Jedná se o zánět nervů spojený obvykle s poruchami hybnosti I paměti, někdy I s halucinacemi. Jde o typickou chorobu alkoholiků a jeho konec byl možná jen tečkou za osudem notorika. Jak se dočteme v kronikách jeho smrt provázelo ,,řvaní lvové”, které však neprovází infarkty nebo mrtvice , ale je ouverturou k tzv. Velkému epileptickému záchvatu, který někdy vede až k smrti. Žel důkazy o tom že smrt krále Václava způsobil vlastně alkohol chybějí. Logika nepřímých indicií je však dost přesvědčivá. Od onoho 18. srpna 1419 až do roku 1436, kdy se konečně na pouhý rok stal I oficiálně českým králem jeho bratr Zikmund Lucemburský nemá České království krále. Jedná se v celé české historii o unikátní období.
Bezprostředně po králově smrti se bouřlivý sběh lidu proměňuje ve skutečnou bitevní vřavu. Houfy městské chudiny a drobného řemeslnictva se vrhají na pražské kostely a kláštery. Faráři a mniši v panickém zmatku prchají. Rozbouřený dav ničí varhany, obrazy svatých, ornáty kněží I další symboly falešné víry a rozmařilosti církevních představitelů. Z některých kostelů a klášterů šlehají plameny požárů. Není bez zajímavosti , že se stejnou zlobou útočí rozbořený lid na pražské nevěstince, které také boří a zapaluje.
Revoluce vtrhla do pražských ulic v plné síle a za zabarikádovanými dveřmi svých domů se třesou strachy všichni ti, co mají co ztratit-finančníci, velkoobchodníci, vysocí státní I církevní hodnostáři. I mezi nimi je sice řada vyznavačů kalicha, ale nyní jsou ochotni se raději vrátit ke kříži I za cenu že by jej na korouhvích měly přinést hordy křižáků. Místo nich však zatím Prahu zaplaví další vlny zrevolucionovaných lidí, které brzy posiluje I stejně smýšlející lid z českého venkova.
Revoluce v Praze vypukla v plné síle a zdá se , že nic už ji nemůže zastavit…