Krátce po upálení Mistra Jana Husa /6. července 1415/ to začíná v Českém království vřít. Češi se nemohou smířit s potupným a krutým umlčením milovaného kazatele a dochází k prvním roztržkám.
Roku 1416 církevní koncil povolává k odpovědnosti všechny české pány, kteří podepsali protest proti Husovu upálení. Do padesáti dnů se mají stěžovatelé dostavit na církevní sněm. Po neblahých zkušenostech s Husem se samozřejmě nedostaví nikdo. V té době se církevní koncil dopouští dalšího zločinu .30. května 1416 je upálen Husův blízký přítel , mimořádně vzdělaný i odvážný český učenec Jeroným Pražský. Tento ohavný čin církevního koncilu však jen přilévá olej do začínajícího se ohně v Čechách. Roztržka se krok za krokem prohlubuje. Problémy se brzy ukazují jako neřešitelné. Češi trvají minimálně na oficiálním uznání přijímání pod obojí způsobou. To koncil nemůže připustit.
V září 1416 Pražská univerzita oficiálně prohlašuje pravověrnost Husova učení i bezúhonnost jeho soukromého života. Koncil to vyhodnotí jako důkaz kacířství v Čechách.
V březnu 1417 v rozporu s nejpřísnějším zákazem vydává Pražská univerzita deklaraci, kterou se provokativně staví mimo katolickou církev a oficiálně schvaluje přijímání podobojí. Koncil reaguje zákazem veškeré činnosti Univerzity, ale ta přes veškeré hrozby pokračuje dál.
A ,,kacířství“ vzápětí zachvátí prostý český lid. Vyrojí se desítky samozvaných potulných kazatelů, kteří neobyčejně ostře kritizují koncil i celou katolickou církev. Písmo vykládají tito kazatelé svobodně po svém a velmi brzy mají velké množství přívrženců mezi prostým lidem.
Husitská šlechta se začíná názorově čím dále tím více vzdalovat lidu. Šlechtu zajímá jen určitá a nepříliš vznešená část husitské ideologie. Jde jí především o získání ohromného církevního majetku, který katolická církev vlastní, ačkoli podle původních a pravých křesťanských ideálů by měla být chudá. Tady zájmy vysoké šlechty na revoluci končí. Lidové vrstvy měst i venkova se však vydaly mnohem dál. Začínají útočit na samou podstatu feudální společnosti a její rozdělení na církev, pány a poddané. Lid požaduje sociální rovnost všech a začínají jeho sice ušlechtilé ale také naivní pokusy o vytvoření beztřídní společnosti.
V listopadu 1417 konečně po dlouhých 40 letech končí období papežského schizmatu/dvojpapežství a krátce i trojpapežství/. Je oficiálně zvolen jediný pravý papež Martin V., který je však zarytým odpůrcem husitsví.
Už v únoru 1418 koncil poprvé hrozí ,,kacířským“ Čechům křížovou výpravou.
V Čechách se silně radikalizují některá města /Plzeň-radikální kněz Koranda, Hradec-radikální Ambrož, Slaný, Louny, Žatec i některá další/ především Praha kde se vůdcem chudiny stává zběhlý mnich Jan Želivský.
Vysoká šlechta, universitní mistři i zámožní měšťané se cítí být v pasti. Shora je ohrožuje koncil , který je označuje za kacíře, zdola je ohrožuje chudina, která díky potulným kazatelům požaduje rovnost všech bez rozdílu.
V prosinci 1418 naléhá papež na římského krále Zikmunda, aby se ujal křížového tažení proti ,,kacířským“ Čechům. Zikmund, který je současně králem v Uhrách má však zatím jiné starosti s nájezdy Turků z Balkánu. Český král Václav IV., ochablý, nemocný a vláčený událostmi nařizuje v únoru 1419 návrat části katolických kněží do svých odebraných úřadů. Tím už tak ostře vyhrocenou situaci v Čechách ještě více vyostří. V Praze horlí Jan Želivský po rovnosti lidí, na venkově lid ignoruje návštěvy kostelů a jeho početné masy se scházejí pod širým nebem, kde jim potulní kazatelé podávají svátost podobojí způsobou.
Ještě nezazněl husitský chorál, ale už je slyšet jeho dunění. Revoluce je nablízku, ba přímo za dveřmi….