1.Prolog
Husitská revoluce ve své radikální podobě. Pro někoho tragedie téměř nepřetržitého vraždění, loupení, vypalování i upalování, ničení vzácných památek i staveb. Pro jiného naopak jedno z nejvýznamnějších období českých dějin, kdy jak píše soudobý kronikář ,,se před Čechy třásla celá Evropa“. I v současné době po celých šesti staletích od radikálního období revoluce bývá její hodnocení často zcela protikladné. I když já sám zastávám spíše názor výše uvedeného kronikáře, budu se snažit čtenářům přiblížit období let 1419-1434 pokud možno objektivně.
Od určitého okamžiku se revoluce neptá, co je přípustné a správné a co připomíná spíše zločin. Samotná revoluce přestává diskutovat a jedná… A radikální husitství bylo revolucí se vším všudy. Na jedné straně bylo děsivé průvodním násilím a vyvrácením života z kořenů. Bylo i naivní tvrdošíjným odmítáním hodnot minulosti stejně jako optimistickým a předčasným vítáním krásných zítřků. Na druhé straně bylo vznešené svými ideály vytvoření spravedlivé společnosti bez vykořisťovatelů a vykořisťovaných. Bylo významné i z hlediska vlasteneckého slovanského ,,češství“, které dokázalo porážet germánskou nadřazenost a rozpínavost. At se to i těm nejzarytějším odpůrcům marxistické ideologie líbí nebo ne, za radikálního období husitské revoluce byla na velmi krátký čas skutečně vytvořena v husitské baště Táboře beztřídní společnost. Že se taková společnost brzy ukázala jako neuskutečnitelná to už na této skutečnosti nic nemění.