Ženy mého života
Nikdy jsem nebyl ženatý. Nemám žádné manželské ani nemanželské děti. Přesto jsem měl za svůj život vztah s více ženami. Některé ženy pravda byly vyloženě hezké. S jejich charakterem to však už tak slavné nebylo. Nemohu sice říci, že by mi vyloženě zahýbaly, ale měly jiné závažné vady na své duševní kráse. Mé vztahy netrvaly většinou dlouho. Jen ten nejdelší s jistou Evou z jedné vesnice na Slánsku vydržel asi sedm let. To však byl unikátní a ojedinělý případ a také snad jediný, kde jsme oba uvažovali o svatbě. Jenže snad každá žena má nějaké chyby. Ty mám samozřejmě i já, není třeba si něco nalhávat. Eva nebyla špatná, štíhlá černovláska, která by asi nedokázala být nevěrná. Přesto jsme se po delší době rozešli. Každý jsme byli povahově jiní. Já se sportovními i kulturními zájmy, ale rozhodně ne typ nějakého kutila. Eva naopak zvládala kutilské práce lépe než já. Však také bydlela ve vesnickém domku, dokázala se dokonale postarat o domácnost, dům i zahradu, ale tady její přednosti končily. Žádné kulturní zájmy a sportovní už vůbec ne. Po čase jsme se neměli o čem bavit, leda tak, jestli je vepřová lepší s knedlíkem bramborovým, nebo houskovým. A to je mě srdečně jedno, protože na jídlo nijak vysazený nejsem. Pamatuji si jak jsme byli na společné dovolené v Orlických horách a já tam jako vášnivý turista chtěl prolézt kde co, ale jí turistika nebavila. Chodil jsem tedy na výlety sám a to byl začátek konce našeho vztahu. Evu uráželo, že se jí nevěnuji, což samozřejmě musím sebekriticky přiznat. Tenkrát mezi námi došlo k prvním sporům a Eva se mnou pak asi týden nemluvila. Tehdy se ještě vše urovnalo a vztah mezi námi ještě nějaký čas vydržel. Nakonec jsme ale oba stejně poznali, že se povahově a hlavně svými zájmy k sobě nehodíme a došlo mezi námi k rozchodu. Kuriozní je, že v tomto případě nelze jednoznačně říci, zda se rozešel já s ní, nebo ona se mnou. Já za ní prostě přestal jezdit, ona mě ještě několikrát pozvala a když jsem nepřijel, ozývat se přestala.
Úplně opačným případem byla učitelka ze základky magistra Ivana. Ta sice snad ani neuměla vařit, ale zato měla bohaté kulturní zájmy. Jako já hodně četla, chodili jsme spolu pravidelně do divadla a dokázal jsem jí vytáhnout i na kolo, nebo turistické výlety. Jenže tenhle vztah, který byl zpočátku hrozně krásný vydržel jen asi dva roky. Ivana ráda chodila do tzv. lepší společnosti, třeba si zatancovat, nebo aspon posedět do kavárny a to zase nebavilo mě. Tancovat neumím a v nějaké nobl kavárně se necítím dobře. A právě na tomhle skončil tento můj vztah, když jsem odmítal do tzv. lepší společnosti chodit. Další moje vztahy byly hodně postaveny na dětech mladšího, nebo maximálně školního věku, jejichž matky byly rozvedené a především sháněly pro své děti náhradního tátu, protože ten skutečný se o ně nezajímal a někdy na ně ani neplatil. Takových vztahů jsem měl nejvíce a většinou hlavně zpočátku klapaly, protože já jako bývalý učitel jsem si s dětmi vždy dobře rozuměl. Asi si už nevzpomenu na všechna jména svých partnerek s dětmi ale aspoň namátkou se mi vybaví Lída a Iveta z Nového Strašecí, Monika a Petra z Kladna, další Petra z Rakovníka, inženýrka Olinka z Prahy, Martina z jedné vesnice na Slánsku, Ivana přímo ze Slaného a na některé další jsem určitě zapomněl. I všechny tyto vztahy skončily nakonec rozchodem ať už z mé, nebo z přítelčiny strany.
Některé ženy mě přitahovaly zejména po erotické stránce. Pamatuji se na Janu z Kladna, která měla až extrémně velká prsa. S tou jsem si sice eroticky hodně užil, ale přece jen to asi není všechno.
Zcela zvláštní vztahy jsem měl se ženami, se kterými jsem se seznámil při svých hospitalizacích v psychiatrických léčebnách. Těch bylo také dost. Za Dášou, se kterou jsem se seznámil v Sadské jsem jezdil do Mladé Boleslavi, za Míšou, kterou jsem poznal tamtéž zase do Poděbrad.
Jednou z mých prvních lásek byla osmnáctiletá Anička ze severních Čech. Tu jsem poznal v Horních Beřkovicích. Strávili jsme tam spolu skoro tři čtvrtě roku./To jsem právě čekal na důchod/ a po celou tu dobu jsme se denně milovali. Aničku jsem našel nedávno na Facebooku. Je vdaná někde v Mostě, má děti a protože Facebook nepoužívám ani jsem nezkoušel jí napsat.
Nejlepší ženu mého života Helenu Novotnou si nechávám záměrně nakonec. Byla to Slovenka, původem z Topolčan a také jsme se seznámili v Psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích. Já měl tenkrát po komplikovaném úrazu kotníku nohu skoro půl roku v sádře a mohl se pohybovat jen o berlích, ne o těch francouzských, ale o těch dřevěných jak je máte až v podpaží. A Helena se o mě starala, denně se mnou chodila na procházky po beřkovickém parku. A když jsme pak téměř ve stejný den odcházeli, samozřejmě jsme si vyměnili adresy. Byla rozvedená a bydlela až ve Stráži pod Ralskem, kam je od nás z Kladna hodně špatné spojení. Přesto jsem ji tam po uzdravení navštěvoval. Byla hrozně hodná, ale měla problémy jak psychické, tak fyzické. Třebaže na její chůzi to nebylo vůbec vidět, měla něco s nohama. Přesto se mnou trpělivě chodila na kratší procházky v náročném terénu Českého středohoří. Měla přímo žebrácký invalidní důchod, ale nikdy ode mě nic nechtěla. Naopak, když jsem byl u ní vyvařovala mi ta nejlepší jídla. Malá útlá žena s krásnými dlouhými vlasy a hlavně zlatým srdcem. Hodnější ženu jsem v životě nepoznal. Jezdil jsem k ní do Stráže vždy na několik dní. Pak jsem měl nějaké psychické problémy, ve Stráži jsem se dlouho neukázal a nakonec tam už nejel vůbec. Lituji toho dodnes. Takovou ženu, jako byla Helena už těžko najdu.
Luboš Hora-Kladno