Problematické otázky českých dějin 63
Ponapoleonská rakouská říše a její část české země
Po velkém třesku, vyvolaném Velkou francouzskou revolucí a napoleonskými válkami se většina Evropy po roce 1815 na delší čas relativně zklidnila. Války ovšem brzy vypukly nanovo v zemích kde šlehaly plameny národně osvobozovacích bojů. Budoucí samostatné státy jako Itálie, Polsko nebo Řecko toužily po nezávislosti na mocnostech jako bylo Rakousko, Prusko, Rusko, nebo i upadající Turecko.
Vítězné mocnosti nad napoleonskou Francií se však snažily udržet svou moc nad porobenými národy a zároven vrátit zpět poměry, které existovaly před vypuknutím francouzské revoluce.
Pokus restaurovat dřívější poměry vyvrcholil na mírovém galakongresu ve Vídni v roce 1815. Rakousko na Vídenském kongresu reprezentoval mimořádně schopný, ale též mimořádně lstivý a úskočný kancléř Klemens Metternich.
Navrátit zcela a bez problémů Evropu do předrevolučních poměrů nebylo však už možné.
Vždyt Evropa prožila za to téměř čtvrtstoletí hlubokou proměnu myšlenkovou, politickou, mocenskou i struktuální. V podstatě byl pohřben feudalismus a nastala nová éra kapitalismu. Změnila se i mapa Evropy. Na této změně Rakousko vydělalo, když se rozrostlo o /polsko-ukrajinskou/Halič, /italské/ Lombardsko-Benátsko, i /balkánskou/ Dalmácii. Na velkých územních ziscích Rakouska po napoleonských válkách měl největší zásluhu obratný i prohnaný kancléř Metternich.
Rakouským císařem a tím i vládcem všech porobených zemí rakouské říše byl stále František I. a tento zkostnatělý, konzervativní a pokrok odmítající Habsburk jím bude ještě celých 20 let po Vídenském kongresu.
Protože ve starých feudálních mocnostech Rakousku, Rusku a Prusku byl obnoven absolutismus, zatímco v jiných částech Evropy už se šilhalo po demokracii bylo třeba tři přední mocnosti Evropy spojit spojeneckou smlouvou, která by sloužila na udržení absolutistické vlády v těchto jednotlivých státech a společnou obranu před případnými revolučními vlivy.
Proto byl už v září 1815 bezprostředně po skončení Vídenského konngresu vytvořen obranný pakt tří mocností na obranu absolutismu zvaný Svatá aliance. Po řadě úprav se ke Svaté alianci připojilo i několik dalších evropských států.
A jak vypadala situace po roce 1815 v českých zemích? České země sice nadále existovaly jen jako součást velmocenského Rakouska, ale již před francouzskou revolucí v nich byl zažehnut duch národního obrození, který za revoluce i po ní stále více sílil. Silně vzrostlo české národní uvědomění a to díky zejména působením největších osobností české obrozenecké inteligence. Osobnosti jako byli jazykovědci Josef Dobrovský a Josef Jungmann, historik František Palacký,nebo původem Slovák Pavel Josef Šafařík , který usilovně propagoval myšlenku slovanské vzájemnosti jsou jen těmi nejznámějšími obrozenci. A za nimi šli celé stovky dalších nadšených českých národních obrozenců, jejichž všechna jména nelze vyjmenovat, ale kteří se zasloužili za obnovení českého spisovného jazyka, připomenutí slavné české historie a především o skutečně české národní uvědomění.
Luboš Hora-Kladno