Je všeobecně známo, že český král Václav IV. zemřel v důsledku První pražské defenestrace patrně dne 18. srpna roku 1419. Doboví kronikáři uvádějí, že příčinou jeho smrti byl bud infarkt, nebo mrtvice. Má to ovšem jeden háček. K defenestraci totiž došlo již 30. července téhož roku a zpráva o ní dostihla krále, který právě pobýval na svém Novém hradě u Kunratic/v těsném sousedství tehdejší Prahy/ téměř okamžitě.
Že by český král po drsné zprávě přežíval ještě skoro celé tři týdny a teprve potom dostal infarkt, nebo mrtvici a pak teprve zemřel? Tohle ve srovnání se současnou medicinou jaksi nehraje.
Král se prý po doručení zprávy o defenestraci na nejvyšší míru rozrušil a ,,poražen jsa šlakem, s velikým křikem a řvaním jako lvovým náhle jest umrtven“, píše kronikář Vavřinec z Březové. Z příznaků se dá vyrozumět , že Václavův život ukončil infarkt myokardu. Opravdu? Proč se to tedy stalo až téměř za tři týdny po doručení zprávy. Podle moderní mediciny se zdá být téměř nemožné aby někdo s těžkým infarktem mohl tenkrát přežít takřka tři týdny. Na úrovni, který by takový zázrak dovolila je medicina až dnes, kdy má k dispozici koronární jednotky a perfektně vybavená resuscitační oddělení. Lékaři doby Václavovy však byly proti infarktům bezmocní. Podle všech předpokladů měl král zemřít bud hned, pokud šlo o infarkt těžký, anebo přežít podstatně déle , prostě se uzdravit , jestliže se jednalo o lehčí postižení. Sočasní medicínští odborníci považují v tomto případě diagnozu infarktu za málo pravděpodobnou. A jako logičtější vysvětlení předpokládají domněnku opírající se o detail ,,lvového řvaní“ …
Z historie je známo, že král Václav propadl ve velké míře alkoholu. Když nadměrně popíjel , stával se zuřivým a byl pak velice zvrhlý i svému okolí nebezpečný. Královo pití se vystupnovalo zejména po roce 1393, kdy byl ve Vídni nejspíše přiotráven . Od té doby si Václav stěžoval na palčivost v hrdle a na nesnesitelnou žízen. A králové samozřejmě vodu nepili. Navíc někteří autoři zaznamenali , jak se postupně měnil v ,,člověka hrozného vzhledu“/červenavé zabarvení a odulost obličeje/. Navíc uvádějí jak sílila jeho netečnost, neschopnost jednat, jak naopak z nedostaku zábran v opilosti nekontrolovatelně vybuchoval atd. Všechny tyto symptony odpovídají obrazu notorického alkoholika. V roce 1408 navíc Václav dočasně ochrnul a museli ho vozit a přenášet. Vše nasvědčuje tomu, že se mohlo jednat o známou Korsakovovu nemoc, o zánět nervů spojený obvykle s poruchami hybnosti, paměti, někdy i s halucinacemi. Jde o typickou nemoc těžkých notorických alkoholiků . Vlastní konec krále Václava byl možná jen logickou tečkou za osudem těžkého notorika.
Luboš Hora-Kladno