Jan Lucemburský /1296-1346/ byl v pořadí desátým českým králem, prvním ze čtyř Lucemburků na českém trůnu. Byl synem římského císaře Jindřicha VII. A Markéty Brabantské . S českou manželkou Eliškou Přemyslovnou a po její smrti s Beatricí Bourbonskou měl celkem 9 dětí. Z nich nejvíce vynikl pozdější ,,Otec vlasti“ Karel IV.
Samotný Jan Lucemburský se nedokázal během svého panování nikdy dostatečně sžít s českým prostředím a proto bývá historiky často označován jako ,,král cizinec“. Hlavní příčinou tohoto faktu byla patrně vzpoura české šlechty proti němu, která vypukla po pouhých několika letech jeho panování. Tato vzpoura vedená především mocným českým šlechticem Jindřichem z Lipé Jana Lucemburského z českého trůnu sice oficiálně nesesadila, ale zato ho dokázala české zemi dokonale odcizit. Problémům českého státu věnoval Jan jen malou pozornost a vládu v Čechách spíše se ziskem ,,pronajímal“ jiným a programově hledal způsoby , jak výsadního postavení českého krále využít k ekonomickému ždímání státu.
Sám žil životem ,,toulavého rytíře“ , který nalezl oblibu v účasti v nejrůznějších válkách celé Evropy, takže není zdaleka od věci dobové rčení , že ,,bez krále českého není boje žádného“. Co se mu nedařilo v českém království toho dosáhl za hranicemi, kde dosáhl díky své popularitě i vlivu celoevropského věhlasu.
Přesto i v Čechách, kde pobýval jen málo dokázal zemi prospět , zejména tím , že zde panoval na svou dobu nebývale dlouhý oficiální mír. Navíc k českému státu svou obratnou zahraniční politikou dokázal připojit Slezko , Chebsko i některá další menší území .
Jan Lucemburský v závěru svého života zcela oslepl. Ani tento handicap ho nedokázal zbavit dobrodružného způsobu života a účasti v evropských válkách. Ty se mu staly i osudem, když nezemřel přirozenou smrtí ale padl 26. 8 roku 1346 v bitvě u Kresčaku, kde bojoval za francouzské zájmy proti Angličanům v takzvané ,,Stoleté válce“. Je pochován v hlavním městě Lucemburska-Lucemburku.
Luboš Hora-Kladno