Pověstná plavba z Anglie do Nového světa /Ameriky/ přivedla Otce poutníky do země, kde mohli začít život bez náboženského pronásledování.
Poutníci byli puritánští nonkonformisté , podle jejichž názoru nebyla reformace v Anglii dostatečně důsledná a nevymítila vše, v čemž oni spatřovali předsudky a přežité rituály anglikánské církve. Námitky měli také proti církevní hierarchii, jmenovitě vůči arcibiskupům a biskupům. Jedna z puritánských skupin – separatisté anglikánskou církev odmítla zcela a vyhlašovala potřebu nové, asketičtější církve. Tito odpadlíci byli pokládáni za hrozbu koruně, nebot hlavou církve byl král. Zákon přijatý v roce 1593 zapovídal separatistům pořádat vlastní bohoslužby a ti, kteří ho porušovali, byli vězněni.
Jedna ze skupin separatistů v hrabství Nottinghamshire, která vešla ve známost jako poutníci, se odhodlala uprchnout do Nizozemí, střediska protestantismu. Nejdříve se pokusili uplatit kapitána jisté lodi, aby je přeplavil do Amsterodamu. Skončili však ve vězení. Nato si na jaře roku 1608 na cestu do Nizozemí najali nizozemskou lod. Muži se nalodili jako první , aby si ověřili, že je vše vpořádku, ale vzápětí spatřili, jak na břehu úředníci zadržují jejich rodiny. Nezbylo jim,než aby odpluli do Nizozemí sami. Po jisté době se však v Nizozemí cítili jako cizinci a nabyli přesvědčení, že jejich budoucnost leží v Americe. V roce 1617 se delegace poutníků z Leidenu vydala do Londýna, aby tam vyjednávala s Virginskou společností o povolení usadit se v Americe. O dva roky později obdrželi patent na kolonizaci a záščitu skupiny podnikatelů.
Poutníci a kupci vytvořili obchodní společnost, která měla novou osadu zajištovat. Investoři si mohli za 10 liber koupit podíl na společnosti. Poutníci svůj podíl získali protihodnotou za odpracování sedmi let. Zisk byl odváděn do fondu a po sedmi letech měl být rozdělen mezi podílníky.
Leidenští poutníci složili své prostředky a společně zakoupili lod Speeduwell. Zde se připojili k lodi Mayflower,s domovským přístavem v Londýně, která nesla na palubě skupinu separatistů a dalších vystěhovalců. Na této lodi došlo k jednání a byla sepsána úmluva, známá jako Mayfloverská kompaktáta. Kompaktáta se stala základem pro další jednán a jejich platnost trvala až do roku 1691, kdy se kolonie připojila k americkému státu Massachusetts. Šestý prezident Spojených států John Quincy Adams později vyzdvihl kompaktáta, jako ,,první příklad společenské úmluvy nových časů … zavedené skrze dobrovolné ujednání… mužů nadaných rovnými právy, kteří se hotovili založit v nové vlasti svou obec.“
Luboš Hora-Kladno