Boleslav III., Boleslav Chrabrý a Vladivoj
Žel krátce po sjednocení Českého státu přišlo chmurné období našich národních dějin. Na českém knížecím stolci se střídali vládci jeden za druhým až s neuvěřitelnou rychlostí a právě vzniklý stát se brzy ocitl až na samém pokraji katastrofy. Po smrti Boleslava II. se stal knížetem nejprve jeho nejstarší syn Boleslav III. s přízviskem ,,Ryšavý“. Bylo to právě na prahu nového tisíciletí /rok 1000/ . Boleslav III. Byl dle historiků mužem zlým až krutým ,ctižádostivým a málo prozíravým. Politika mu byla výhradně věcí osobní moci a prestiže na úkor potřeb nedávno vzniklého státu. Jako vladař byl však neschopný a navíc se neštítil ničeho.
Právě v této době vládl v sousedním Polsku velmi mocný i mimořádně schopný jiný Boleslav s hrdým přízviskem ,,Chrabrý“. Ten okamžitě využil situace v Čechách a zmocnil se části bývalých českých zemí. A co v této době dělal český ,,Ryšavý“? Jen bezmocně zuřil a především se bál o moc před vlastními mladšími bratry Jaromírem a Oldřichem. Oba se pokusil zlikvidovat. Staršího Jaromíra nechal vykastrovat, čímž ho diskvalifikoval hned nadvakrát. Jaromír nemohl mít potomka a nemohl žít pohlavním životem, což se tenkrát považovalo za netolerovanou slabost. Mladšího Oldřicha mínil Ryšavec dokonce zavraždit, ale ten včas uprchl i s vykastrovaným Jaromírem do Bavorska. K německému vládci.
Boleslav III. ,,Ryšavý“ se zatím v Čechách dopouští dalších ukrutností. A je jich tolik, že už roku 1002 proti němu vypukne povstání. Ryšavec proto musí prchnout do ciziny. Ještě se na český knížecí stolec jednou vrátí, ale už jen nakrátko a opravdu naposled.
Zatím přichází velká chvíle polského Boleslava Chrabrého. Ten zasahuje do záležitostí Českého státu/Však je sám poloviční Přemyslovec/ a využívá tam jeho dočasného bezvládí. Sám dosazuje do Čech za nového knížete polského Vladivoje /pravděpodobně nějakého levobočka svého otce knížete Měška/. Jenže….
Vladivoj je především těžký notorický alkoholik a během pouhých několika měsíců se dokáže doslova upít k smrti!!! Ještě před tím ale stačí notorik těžce poškodit české státoprávní postavení. Aby Vladivoj upevnil své nejisté postavení v Čechách, obrátí se na německého krále Jindřicha II. se žádostí, aby mu Čechy ,,udělil v léno“, čímž mimojiné uzná podřízení českého knížete německým vládcům. Jindřich to s radostí udělá. Však také s tím lénem pak budou Němci vůči Čechům více či méně operovat po celá dvě následující století a vlastně do jisté míry i po většinu celých českých dějin. A vše jen díky neprozřetelnosti a možná i ukvapenosti opilce.
V Čechách však v této době nepřímo vládne Boleslav Chrabrý a aby měli Češi svého oficiálního vlastního knížete, vrací jim na knížecí stolec opět Boleslava III. ,,Ryšavého“. Jenže na něm i podruhé pobude také jen několik měsíců. I druhý Ryšvcův pokus vládnout přináší okamžitě nové ukrutnosti a tím i novou vzpouru.
Musí zasáhnout Polák ,,Chrabrý“. Z jeho rozkazu je Ryšavec oslepen a vržen do žaláře na neznámém místě v Polsku. Odtud živ už nevyjde. Novým panovníkem v Čechách je konečně i oficiálně ten nejschopnější – Polák Boleslav Chrabrý. Čechy a Polsko tak dočasně splynuly v jeden celek. Mluví se i o vzniku takzvané Česko-polské říše. Jenže…. V Německu, kterému jsou ted Čechy lénem, čekají na uznání právoplatným českým knížetem bratři Jaromír a Oldřich.
Luboš Hora-Kladno