Vymyslel si bájného zakladatele přemyslovské dynastie Kosmas? Přejal snad pověst o Přemyslovi z cizích pramenů a dle nich také poopravvil bájné vyprávění starců?
Obojí je možné, ale nikoli jisté.
Podle již upravované Jiráskovy pověsti pocházel muž jménem Přemysl ze severočeské vsi Stadice, která jak již bylo uvedeno leží poblíž dnešního krajského města Ústí nad Labem. Podle pověsti právě sem do Stadic vyslala kněžna Libuše poselstvo,které prý vedl Libušin kůn. Ten prý cestu dobře znal, protože ji s Libuší v sedle absolvoval již vícekrát. Poselstvo zastihlo Přemysla ve chvíli kdy oral na stadickém poli párem mýtických volků. Volkové zázračně zmizeli ve skále a z otky kterou Přemysl zabodl do země zázračně okamžitě vyrostlo ořeší. Aspon tolik z obsahu pověsti O Přemyslovi.
Co však byla ona otka, kterou Přemysl zabodl do země a ze které prý v mžiku vyrostly haluze ořeší, dokonce i s plody. Mnozí si myslí, že otka byla vrbovým,nebo lískovým prutem , který Přemysl používal jako bičíku k pohánění orajících volků. Takový proutek při troše fantazie mohl zapustit kořeny a dát vyrůst třeba lískovým ořechům.
Jenže…. Otka kterou ve své pověsti uvádí shodně jak Kosmas,tak Jirásek ,byla ve skutečnosti tlustá poměrně dlouhá hůl na dolním konci okovaná do tvaru široké sekyrovité škrabky a sloužila k čištění radlice od nalepené zeminy.
V první polovině 19.století se do dějin archeologie zapsala podivuhodná událost:
Legendární Přemyslova otka byla nalezena! A dokonce přímo ve Stadicích!
Otku tehdy vykopal jistý kamenický nádeník a stadický rychtář okamžitě poznal, že se jedná o tu ,,pravou Přemyslovu“. Vykopaná otka se nakonec dostala až do Národního muzea. V době kdy archeologické zkoumání díky novým moderním metodám pokročilo byla v údajné Pemyslově otce rozpoznána keltská sekyrka .
A Keltové na našem území a tedy i ve Stadicích, kde byla sekerka nalezena sídlili celé dlouhé stovky let před dobou,ve které Přemysl zabodl svou otku do země. Jednalo se tedy o nález mnohem starší, než doba ve které Přemysl údajně žil.
Mytické pověsti a zázraky o záhadném zmizení volků ve skále a okamžitě vyrostlém ořeší ze zaražené otky se v ranně středověkých pramenech objevují častěji.
Je dost pravděpodobné, že je sečtělý Kosmas přejal právě odtud a přizdobil s nimi pověst o Přemyslovi. Jeden takový pramen dokonce i známe. Je jím známá ,,Kristianova legenda“, ve které je příběh o Přemyslovi sice velmi stručně a dost odlišně též zachycen. Naskýtá se otázka: Který pramen je starší? Kosmova kronika, nebo Kristianova legenda, která je ale především věnována životu a mučednické smrti českého knížete svatého Václava. Ani na tuto otázku nelze odpovědět vyloženě jednoznačně. Dobu napsání Kosmovy kroniky známe praktiky bezpečně-jedná se o začátek 12 .století. Kristiánova legenda je však podle celé řady historiků již výplodem 10.století a je tedy o celé dvě století starší. Jiní historikové naopak považují Kristianovu legendu za podvrh, který je skutečnosti podstatně mladší. Kdo má pravdu? Zaručeně to sice nevíme, ale v poslední době se historikové přiklánějí spíše ke staršímu datu vzniku Kristianovy legendy. Pak by se jméno Přemysl v historických písemných pramenech neobjevilo poprvé v Kosmově kronice, ale v Kristianově legendě, což je zhruba o dvě století dříve. Kristianova legenda ovšem není kronikou, ale církevním textem velebícím nikoli pohanského Přemysla, ale příkladného křestana svatého Václava. Proto Kosmovi místo našeho nejstaršího kronikáře upřít nelze.
Další svědectví o tom, že Kosmas původní pověst o Přemyslovi spíše jen přetlumočil, než sám vymyslel lze hledat ve zdech románské rotundy svaté Kateřiny ve Znojmě.
V ní byly po druhé světové válce odkryty zbytky fresek s výjevy ilustrující přemyslovskou pověst, například vymalované poselstvo s bílým koněm u Přemysla ve Stadicích. Rotundu nechal dle hodnověrných pramenů takto vyzdobit znojemský údělný kníže Konrád II. -Přemyslovec z pobočné větve rodu a to roku 1134-tedy pouhých 9 let po Kosmově smrti. Je velmi nepravděpodobné, že by Konrád znal tehdy zatím téměř neznámou Kosmovu pověst. Osobnost Přemysla byla velmi pravděpodobně známa v ústním podání a tradici již dlouho před Kosmou.