Trochu ted odbočím od hlavního tématu a posunu se do doby počátků národního obrození na konec 18. století. Jedním z hlavních úkolů českého národního obrození bylo i vytvoření hodnověrné historie českého národa. To vyvrcholilo známým dílem Františka Palackého ,,Dějiny národa českého v Čechách a na Moravě do roku 1526″, které bylo v šesti svazcích vydáváno až v průběhu století devatenáctého.
František Palacký měl v oblasti hodnověrného zpracování českých dějin ovšem své předchůdce. Jedním z nich byl Gelasius Dobner /1719-1790/-český katolický kněz -piarista , osvícenský historik , propagátor kritické metody v dějepisectví. Dobner je označován jako zakladatel moderního českého dějepisectví.
Jeho nejvýznamnějším dílem je kritický komentář k Hájkově ,,Kronice české“, kterým položil základy moderní české kritické historiografie.
Gelasius Dobner jak se laicky vyjadřují historici svou kritikou Hájkovy kroniky učinil KONEC tzv.HÁJKOVÁNÍ V ČECHÁCH.
Současně Dobner pro budoucí generace historiků zformuloval základní pravidla moderního kritického dějepisectví především v tom aby pověsti a výmysly/tolik typické pro Hájka/ ustupovovaly před rozmyslem, bádáním a pravdou, aby se vycházelo z původních historických listin i veřejných památek i aby se při vytváření historických zpráv postupovalo chronologicky .