Václav Hájek z Libočan napsal svou ,,Kroniku českou“ za vlády prvního dědičného Habsburka na českém královském trůnu Ferdinanda I. Hájek, který působil ve funkci nejprve utrakvistického a poté katolického kněze/ mimojiné též v našem regionu, konkrétně ve Zlonicích/. Celá jeho kněžská kariéra byla provázena snahou o získání výnosných církevních úřadů. Údajně toužil se stát kanovníkem na pražském Vyšehradě a snad právě proto k původním Kosmovým starým pověstem českým si hned dvě další vyloženě vymyslel. Obě dvě se úzce dotýkají právě Vyšehradu. Jedná se o poměrně známé pověsti : ,,O Bivoji“ a ,,O Křesomyslu a Horymírovi“. Žel tyto Hájkem vymyšlené pověsti mnohem později do svého díla přidal i Alois Jirásek.
K prvnímu vydání Hájkovy kroniky došlo patrně roku 1541. Při jejím psaní sice Hájek čerpal ze starších kronik/především Kosmovy a Dalimilovy/ a využil i řadu původních dokumentů, především listin a výpisků ze zemských desek, ale hodně údajú/především až neuvěřitelně přesných letopočtů/ si sám přimyslel. Přesto byla jeho kronika až do dob počátků národního obrození/konec 18.století/nejen velmi čteným, ale i uznávaným dílem. Její velkou výhodou bylo, že byla napsána především mimořádně čtivě. ,,Vševědoucí“ kněz a kronikář Václav Hájek z Libočan po celá staletí okouzloval svou kronikou, která silně připomínala čtivý historický bestseller nejen laické čtenáře,ale dokonce i některé historické profesionální odborníky.
Ve své ,,Kronice české“ líčí Hájek české dějiny od příchodu Praotce Čecha na Říp až do korunovace Ferdinanda I. českým králem./1526, respektive 1527/.
Hájek k nadšení čtenářů objasnil všechny historické události. U všech si věděl rady u všech uváděl ,,přesné“ letopočty i ,,přesné“ zprávy o tom kde a jak se ta která událost stala. Bylo to napsáno tak věrohodným způsobem, jakoby snad sám Hájek byl přímo očitým svědkem jednotlivých událostí. Je pak čemu se divit že po jistou dobu se Hájkova kronka těšila velké oblibě u čtenářů. Přitom z historicky hodnověrného hlediska je sice hezkou, ale naprosto nespolehlivou pohádkou.