V jiné povídce z tohoto období Čechovovy tvorby s názvem ,,Gríša“ je svět ukázán očima chlapce, kterému jsou dva roky a osm měsíců. Gríša chápe, proč je na světě máma a chůva-krmí ho přece, koupou ho, mazlí se s ním, ale proč existuje táta je pro něho záhadou. Na vycházce prožívá na každém kroku plno dobrodružství,vidí koně, vojáky, bere cizí chůvě pomeranč, i když vlastnictví pro něj nemá smysl, pozoruje lesklé sklíčko na zemi-všechno je překvapivě nové a zajímavé, ze všeho pociťuje rozkoš a chce se smát. Svět, který vidí je skutečný a nádherný, nezkažený lidským egoismem, jako je nezkažený i on sám, malý, ale opravdový človíček, zasluhující lásky a obdivu.
Svět dětí se v Čechovových povídkách někdy tak fatálně odlišuje od světa dospělých, že si téměř nerozumějí.
V povídce ,,Doma“ se objevují oba světy vedle sebe.-Vzdělaný a lidsky spravedlivý prokurátor Bykovskij, zvyklý myslit v pojmech a logice světa dospělých, který má své představy o spravedlivosti a trestu, chce domluvit svému sedmiletému Serjožovi, kterého přistihli, jak se pokouší kouřit. Pozve tedy Serjožu do své pracovny a vysvětluje mu, že není správné brát cizí věci, v tomto případě otcův tabák, a že kouření je škodlivé, že on sám také nebere Serjožovi hračky a jeho vlastní kouření ho velice mrzí. Ale malý synek mu začne sám své hračky nabízet. Tátovy nejasné výklady o soukromém vlastnictví ale přece jen zapůsobí na chlapce víc než obtížné přesvědčování, které ztroskotávalo na rozdílných představách, kouření ho zjevně nebaví. Prokurátor cítí nesmyslnost svého výkladu, vidí že Serjožka má v hlavě svůj malý svět, že on po svém ví, co je důležité a co nedůležité. K ovládnutí jeho pozornosti a vědomí nestačí jen napodobovat jeho jazyk, ale také myslit jeho způsobem. Bykovskij poté vypráví svému synkovi pohádku, v níž princ onemocní a umře na následky kouření a starý král už nemá nikoho , kdo by ho chránil. Pohádka je sice ubohá, ale přece jen zapůsobí na chlapce víc než obtížné přesvědčování, které ztroskotávalo na rozdílných představách a nedostatcích kontaktu. Serjožka vidí a chápe svět jinak než prokurátor. Jeho pojetí dobra a vlastnictví, jeho vlastní dětský svět je při vší jednoduchosti a bezprostřednosti v lecčems vyšší a čistší než svět otcův.