Především tři čeští spisovatelé se věnovali na konci devatenáctého a s výjimkou V.B. Třebízského i na začátku dvacátého století historické próze, ve které čerpali náměty z českých dějin. Vedle nejpopulárnějšího Aloise Jiráska to byli ještě Václav Beneš Třebízský /1849-1884/ a Zikmund Winter /1846-1912/.
Největší popularitu si získal Alois Jirásek patrně i proto, že jeho dílo je nerozsáhlejší a také proto, že jeho dílo obsahuje i velmi rozsáhlé romány typu pětisvazkového F. L. Věka, čtyřsvazkové románové kroniky ,,U nás“, nebo třísvazkových románů z doby husitské. Rodák z našeho regionu Václav Beneš Třebízský měl oproti Jiráskovi hned dva handicapy. Jednak nevystudoval přímo historii, jako Jirásek i Winter, ale bohosloví/theologii/, když po studiích působil jako kaplan v Litni a později Klecanech u Prahy a navíc zemřel ve velmi mladém věku pouhých pětatřiceti let. Jeho dílo je především vzhledem k mladému věku ve kterém zemřel sice také poměrně rozsáhlé, ale scházejí v něm rozsáhlé románové práce, kterých napsal Jirásek hned několik. Třebízký se zaměřil především na psaní kratších historických povídek především z doby husitské a pobělohorské a ty pak soustředil do několika svazků s názvy ,,V záři kalicha“, ,,V červáncích kalicha“, nebo ,,Pobělohorské elegie“. I on se sice pokusil o napsání několika prací které již lze nazvat historickým románem, nebo aspoň pokusem o něj, ale z hlediska jejich rozsahu se s Jiráskem měřit nemůže. Z nich je nejzdařilejší román ,,Bludné duše“/1879/ jehož pozadí tvoří vzbouření sedláků na Slánsku v době josefínské.Druhý Jiráskův současník Zikmund Winter stejně jako Jirásek historii vysokoškolsky vystudoval a stejně jako Jirásek po studiích působil jako středoškolský profesor /Pardubice a především Rakovník/. Ač byl Winter ze všech tří spisovatelů nejstarší začal psát skutečně vyzrálé literární práce až na přelomu devatenáctého a dvacátého století/v té době byl o dva roky mladší Třebízský již dávno po smrti/. Winterovy prvotiny z osmdesátých let 19. století, z nichž je nejznámější povídka ,,Nezbedný bakalář“ /1883/ jsou vesměs jen krátkými povídkami převážně z historie města Rakovníka, kde v té době jako profesor působil.
Teprve od přelomu století začal psát Winter skutečně vyzrálé práce. Opět se však jednalo spíše jen o povídky, například ,,Rozina sebranec“/1903/, nebo ,,Peklo“ /1904/.
Svůj jediný román/poměrně rozsáhlý/ ,,Mistr Kampanus“ napsal Winter až na sklonku svého života v roce 1909. V té době už měl mladší Alois Jirásek své nejrozsáhlejší romány za sebou.
Navíc hlavní hrdina jeho románu ,,Mistr Kampanus“ -skutečná historická postava někdejšího rektora Karlovy university Kampana Vodňanského je i dost nešťastnou postavou. Jako osobnost je vnitřně slabý, plný vnitřních rozporů a svým způsobem i pasivní, který po marném úsilí zachránit Universitu před tlakem Jezuitů končí dobrovolně svůj život. Takový hrdina těžko může konkurovat Jiráskovým hrdinům typu F.L Věka, husitského hejtmana Talafúse, nebo dokonce Husa a Žižky, jejichž vnitřní přesvědčení bylo vždy pevné.
Luboš Hora-Kladno