Rozsáhlá románová čtyřdílná kronika s názvy jednotlivých dílů -,,Úhor“, ,,Novina“, ,,Osetek“ a ,,Zeměžluč“ zobrazuje proces národního obrození v Jiráskově rodném náchodském kraji.
Městečkem v kronice nazvaném ,,Podolí“ je vlastně Jiráskův rodný Hronov. Na rozdíl od F.L. Věka se v tomto díle Jirásek zaměřil především na druhou pozdnější fázi národního obrození v první polovině 19. století./Román končí začátkem takzvaného Bachova absolutismu, krátce po revolučním roce 1848/.
Hlavním hrdinou románové postavy je podolský farář Havlovický/zformován podle skutečné postavy buditelského kněze Josefa Regnera/. Farář Havlovický všemožně usiluje o všestranný rozvoj celého kraje v okolí Podolí. O tom jak se mu to dařilo trochu napovídají již názvy jednotlivých dílů románové kroniky. Několik dějových pásem volně plynoucího vyprávění přibližuje čtenáři jak život lidového kolektivu, tak několik individuálních osudů.
Zatímco v F.L. Věkovi se Jirásek zaměřil především na národnostní problematiku českého obrození, v kronice ,,U nás“ klade důraz především na problematiku sociální. Kronika končí smrtí faráře Havlovického roku 1852, kdy už v Čechách vládne Bachův absolutismus.
Jirásek tím chce ukázat, jak byly zneužity ideály z revoluce 1848 k oklamání prostých venkovských obyvatel a jak brzy potom nabyly na síle snahy utlačovatelů.
Na Jiráskově románové kronice ,,U nás“ je zajímavé, že její hlavní hrdina farář Havlovický není tentokrát nekatolík, ale naopak duchovní katolického vyznání. Protože je však vyloženě dobromyslným člověkem a zároveň i člověkem svobodomyslným, bojujícím proti předsudkům není v tomto případě důležité jaký má způsob vyznání. Touto postavou i další důležitou postavou románové kroniky -Židovkou Justýnou Lewitovou Jirásek dokonale vyvrátil všechny ideologické předsudky o svém díle, že svět dokáže vidět pouze černobíle a že se vždy snaží stranit jen nekatolíkům.
,,Filozofská historie“ /1878/
Pro svou historickou novelu čerpal za svého kantorského pobytu v Litomyšli Jirásek z nedávné litomyšlské historie, konkrétně z pobouření mezi mladými filozofy nad zákazem oslav studentských slavností takzvaných ,,majáles“. K tomu však ve skutečnosti v Litomyšli došlo již v květnu roku 1838, tedy o téměř desetiletí dříve, než je tato událost zobrazena v novele ,,Filozofská historie“. Autor ji posunul záměrně do května 1847, aby ji roku 1848 spojil s opravdu historicky přesným vznikem Studentské legie a svěcením jejího praporu. Ve ,,Filozofské historii“ ostře kontrastují vlastenecké tendence studentstva s konzervatismem poněmčelého maloměšťáctva. Příběh je zpočátku spíše úsměvný ale vrcholí o to tragičtějším bojem na pražských barikádách.
U vážené slečny Elis žijí v Litomyšli čtyři studenti-filozofové-Vavřena, Frybort, Zelenka a podivín Špína. Studenti mají své studentské lásky. Vavřena má rád něžnou a vlasteneckou Lenku, zatímco Frybort si zamiloval hezkou pekařovic Márinku, kterou tajně i marně miluje i podivín Špína. Lenka i Márinka občas slečnu Elis navštěvují.
Na jaře roku 1847 slavili studenti, přes zákaz profesorského sboru svou slavnost 1. máje, tehdy takzvané majáles. K jejich potrestání však nakonec nedošlo, protože se proti němu postavily některé vlivné osoby. Následovaly pro hrdiny příběhu závěrečné zkoušky. Dopadly jim úspěšně s výjímkou nešťastného Špíny, který naopak propadl. Neštastník Špína, bez rodičů, zázemí i peněz, navíc těžce zkroušený z neštťstné lásky se rozhodl z Litomyšle odejít do kláštera.
Nastal revoluční rok 1848. Studenti jsou nažhaveni k revolučním činům a vzniká jejich studentská legie, ve které jsou i Frybort a Vavřena. Do legie vstoupili i někteří další občané Litomyšle a všichni táhnou v červnu 1848 na pomoc Praze, kde vypukly svatodušní bouře.
V Praze se účastní bojů na barikádách a Frybort s Vavřenou se zde setkávají s bývalým přítelem Špínou, nyní mladým mnichem, který také bojuje na straně povstalců. Nešťastník Špína však při boji padne. Povstání v Praze je poraženo a Frybort s Vavřenou z města prchají.
Poté se oba úspěšně skrývají před pronásledováním na venkově. Teprve, když vše utichne a přestane pronásledování přijíždí si Frybort do Litomyšle pro svou Márinku a Vavřena zase pro Lenku.
Vlastní názor na ,,Filozofskou historii:
S odstupem celých desetiletí si vzpomínám, že snad i ,,Filozofskou historii“ jsme měli jako povinnou četbu už na druhém stupni základní školy. Z této krátké i snad trochu sentimentálně laděné Jiráskovy práce si pamatuji především na nešťastného studenta Špínu, jak mi ho tenkrát bylo líto. Snad jsem si později v obdobích kdy se mi v životě zrovna nedařilo tohoto hrdinu Jiráskovy práce připomínal a snad se s ním i někdy tak trochu ztotožňoval.
Špína padl na barikádách, pražské povstání i celá revoluce skončila porážkou. Ale život pokračoval dál….
Ke své ,,Filozofské historii“ přidal Jirásek později ještě další dvě krátké práce z prostředí obrozenecké Litomyšle a to povídky ,,U rytířů“/1880/ a ,,Na staré poště“/1881/. Všechny tři práce pak shrnul do knihy s názvem ,,Maloměstské historie“ /1890/.
Luboš Hora-Kladno