Alois Jirásek se narodil 23. srpna roku 1851 ve východočeském Hronově na Náchodsku jako čtvrté z celkově osmi dětí rolníka a pekaře Josefa Jiráska. V letech 1857-1862 navštěvoval hronovskou jednotřídku, kde získal nejzákladnější vzdělání. Poté v letech 1863-67 absolvoval nejprve nižší německé piaristické gymnázium v Broumově a následně v letech 1867-1871české gymnázium v Hradci Králové, které zakončil úspěšnou maturitou. Už z Hradce Králové pocházejí jeho první literární pokusy, pro další Jiráskovu tvorbu ne zrovna typické verše. Z tohoto období Jiráskova života jsou důležitější vzpomínky na prusko-rakouskou válku, která vyvrcholila roku 1866 právě bitvou u Hradce Králové. Jirásek měl tak možnost nejen rozmlouvat s vojáky, přímými účastníky bitvy, ale i poprvé v životě vidět na vlastní oči padlé, raněné i navždy zmrzačené muže. Po maturitě se rozhodoval, zda se v dalším studiu bude věnovat malířství/byl to jeho koníček a Jirásek byl i opravdovým talentem/, nebo studiu historie. Zvolil historii. V letech 1871- 74 navštěvoval filozofickou fakultu Pražské university, kde se spřátelil se svým učitelem, též historikem V.V. Tomkem a dostal se do kroužku, jehož členy byli mimo-jiné i pozdější vynikající představitelé českého výtvarného umění M. Aleš a J.V. Myslbek. S Mikolášem Alšem ho na dlouhá léta pojilo velké přátelství. Oba měli podobné umělecké představy i plány a Mikoláš Aleš později ilustroval množství Jiráskových děl. Z vysokoškolských studií pocházejí také další Jiráskovy literární pokusy, vedle básní i povídky, které byly otištěny v dobových časopisech.
Po ukončení studií působil Jirásek v letech 1874-1888 jako středoškolský profesor ve východočeské Litomyšli. Z této doby také pocházejí jeho první rozsáhlejší literární práce. Jako první historický román napsal v roce 1875 své ,,Skaláky“. Roku 1878 otiskoval časopis ,,Světozor“ jeho rozsáhlou povídku ,,Filozofská historie“. Její děj se odehrává z velké části právě v Litomyšli. Stejně tak mu nedávná obrozenská historie Litomyšle byla námětem pro další povídky ,,U rytířů“/1880/ a ,,Na staré poště“ /1881/.
V roce 1879 se Alois Jirásek oženil s Marií Podhajskou. Manželé Jiráskovi měli postupně celkem 7 dětí.
Za působení v Litomyšli se výrazně zasloužil o to, že se město stalo významným mimopražským kulturním centrem. V Litomyšli působil až do roku 1888 a tento čtrnáctiletý pobyt ve městě mu poskytl řadu podnětů k umělecké tvorbě. Nalezl zde látku k mnoha prozaickým i dramatickým pracím a během tohoto pobytu vyzrál ve skutečnou osobnost české historické beletrie. Kromě už zmíněných prací napsal v Litomyšli ještě například své prózy ,,Na dvoře vévodském“ /1877/, ,,Poklad“/1881/, povídku ,,Sousedé“/1882/ i první skutečně významné romány ,,Psohlavci“/1884/ a ,,Skály“/1886/.
Na sklonku svého pobytu v Litomyšli začal pracovat i na třídílné první části své slavné románové trilogie z doby husitské ,,Mezi proudy“/psáno v letech 1887-1890/.
Z Litomyšle přesídlil v roce 1888 do Prahy. Zde působil rovněž jako středoškolský profesor na gymnáziu v Žitné ulici a to až do roku 1909. V těchto letech napsal většinu svých vrcholných románů. Dokončil první část trilogie z doby husitské ,,Mezi proudy“ a na ni navázal dalšími dvěma částmi- romány ,,Proti všem“ /1893/ a ,,Bratrstvo“ /1899-1908/. Ještě jako středoškolský profesor v Praze napsal Jirásek i svá nejrozsáhlejší díla-pětidílný román z doby počátků národního obrození s názvem ,,F.L. Věk“/1888-1906/ i čtyřdílnou kroniku z doby národního obrození ve svém rodném náchodském kraji s názvem ,,U nás“/1896-1903/.
Dále zpracoval ,,Staré pověsti české“/1894/,ještě před tím napsal rozsáhlejší povídku z doby vlády krále Jiřího z Poděbrad s názvem ,,Z Čech až na konec světa“/1888/ a jako středoškolský profesor napsal i své první divadelní hry-,,Vojnarka“ /1890/, ,,Otec“/1894/, historické drama ,,Jan Žižka“/1903/ i pohádkovou hru ,,Lucerna“ /1905/.
V období těsně před I. světovou válkou, kdy už nebyl profesorem v Žitné ulici Jirásek napsal a vydal svoje poslední dokončené románové dílo z doby pobělohorské s příznačným názvem ,,Temno“/1913/.
V průběhu I. světové války na sebe Alois Jirásek výrazně upozornil v květnu 1917, kdy společně s J. Kvapilem stál v čele Manifestu českých spisovatelů. Manifest si kladl za cíl přimět české poslance k hájení národních zájmů.
Po vzniku samostatného Československa byl Alois Jirásek zvolen do Národního shromáždění. Současně byl v letech 1920-25 senátorem za pravicovou národní demokracii. Po opuštění senátorského křesla se naopak veřejnosti stranil a o politiku se přestal zajímat. Jeho poslední rozsáhlý román líčící osudy a vládu krále Jiřího z Poděbrad
s názvem ,,Husitský král“/začal ho psát v roce 1919/ zůstal nedokončen.
Alois Jirásek zemřel 12. března 1930 v Praze.
Luboš Hora-Kladno