Třebíz

Architektonicky velmi významná obec Třebíz leží v na samém severu Středočeského kraje v Kladensko-slánském regionu, zhruba 10 kilometrů severozápadně od Slaného při hlavní silnici na Louny.

Nejstarší písemné zmínky o ní pocházejí již z konce 12.století, kdy ji získal od českého knížete Bedřicha řád johanitů. Ve středověku zde stávala i tvrz, která je zmiňována roku 1415. Tehdy patřila spolu s několika dvory Janu, řečenému Abatyše z Třebíze a jeho bratrovi Stanovi. Za husitských válek stáli oba bratři na straně husitů jako většina vsí z krajů Slánska i Lounska. Po roce 1450 byl vlastníkem Třebíze Jindřich Hrzán z Harasova. O tvrzi z té doby již nejsou žádné zmínky a patrně zanikla za husitských válek.

V letech 1969-1975 bylo ve Třebízi vybudováno Národopisné muzeum, které v sobě zahrnuje charakteristické lidové stavby této oblasti především z 19. století, z velké části zachované na původním místě kolem rozlehlé návsi. Jedná se vlastně o jakýsi přirozený skanzen lidových staveb.

Charakteristické jsou zde stavby hrázděné, budované technikou zvanou ,,slánská lepenice“. Při této technice je hrázdění vyplněno výpletem ze slaměných provazců omazaných hlínou. Místní kamenné stavby si zachovaly mnoho cenných velmi starých stavebních prvků. Největším objektem Národopisného muzea je takzvaný ,,Cífkův statek“. Tato usedlost prošla složitým stavebním vývojem , který zde zanechal stopy různých historických období. Budova jeho obytného stavení má zcela jistě velmi staré jádro. Barokní štít s klenutou branou pochází z 18. století. ,,Cífkův statek“ byl nejbohatší usedlostí v někdejší vsi a s tím souvisela i funkce místního rychtáře. Proto také byla původní světnice v přízemí upravena jako šenkovna. Z někdejší černé kuchyně statku zůstala jen část otevřeného ohniště, která ústí do pece ven z budovy a topeniště kachlových kamen umístěných v šenkovně. Ve skladovací komoře je ponechána bez omítky valená klenba opukového stropu. V prvním patře statku je zase ,,parádní světnice“ s dobovým vybavením přibližně z poloviny 19. století. Nejstarší částí ,,Cífkova statku“ je zděný špýchar se sklípkem. Vchází se do něho pozdně gotickým portálem ze 16. století. Později přistavěná místnost , zvaná ,,kaplanka“ sloužila nejen k výkonu funkce rychtáře, ale i k přípravě kněze na bohoslužby v místním kostelíku. Dvůr uzavírá stavebně poměrně nová stodola a kolny s vozy, kočáry, saněmi i různým zemědělským inventářem.

Kromě ,,Cífkova statku“ je turisticky nejpřitažlivějším objektem Národopisného muzea ve Třebízi rodný dům spisovatele spíše krátkých historických proz Václava Beneše Třebízského /1849-1894/, který se svými současníky Aloisem Jiráskem a Zikmundem Winterem patřil k nejvýznamnějším představitelům české historické prózy 19. století.

Narodil se zde v rodině venkovského krejčího, studoval na reálce ve Slaném, kam denně kromě školních prázdnin, nedělí a svátků docházel pěšky. Vystudoval bohosloví a zemřel v pouhých pětatřiceti letech. Přes nedlouhý život zanechal po sobě poměrně velmi rozsáhlé dílo především krátkých historických próz a povídek z doby husitské/,,V záři kalicha“, ,,V červáncích kalicha“/ a pobělohorské/,,Pobělohorské elegie“/

Zachytil v nich především poznatky o životě prostého lidu svého rodného kraje.

Jeho rodný domek má zajímavé dvoupatrové řešení, když v přízemí je pouze obytná světnice a síň a v patře pak bývaly komory.

V domě je instalována malá expozice o životě a díle spisovatele. V malém hájku nad obcí je pak umístěn spisovatelův pomník.

Celá třebízská náves tvoří půvabný celek historických domů s kostelíkem, rybníčkem a barokní kapličkou s kašnou. Náves si zachovala poměrně neporušený vzhled typických českých návsí. Jejími dalšími významnými stavbami jsou např.domy čp 4, 11, 62 a 64.

V roce 1995 byl střed obce vyhlášen vládním usnesením za památkovou rezervaci.

Důležitá poznámka: Tak, jak popisuji vypadala Třebíz, když jsem ji navštívil naposled. A to už je hezkých pár let zpátky. Proto žel nemohu potvrdit, že stav venkovského skanzenu je stále takový,jak ho popisuji.

Luboš Hora-Kladno

Napsat komentář