Josef II. a jeho patent o zrušení nevolnictví
Zásluhou císaře Josefa II. se i v českých zemích prosadilo zcela nové nazírání na svět. V centru života a světa se ocitl člověk, už ne jako pouhý poddaný nevolník nadřazené feudální vrchnosti, ale jako individualita a svéprávný jedinec. Originální je, že toto pojetí člověka se stalo shora-patentem vládce a nikoli z vůle rozezlených mas. Zatímco jen o málo později ve Francii a vznikajících Spojených státech amerických byly tytéž občanské svobody vydobyty krvavým násilím, v rakouské monarchii se prosadily sice nenápadněji a méně jednoznačně a zřetelně, zato však bez násilí a mírumilovně. Pominula tak staletí přímého duchovního i fyzického násilí na člověku, jehož údělem až dosud bylo věřit v Boha předepsaným povinným způsobem a bez reptání bezplatně dřít ve prospěch privilegovaných tříd panských i duchovních. Konečně se začala zavírat brána za érou feudalismu.
Josefův patent o zrušení nevolnictví byl vydán krátce po tolerančním patentu dne 1. listopadu 1781.
Předcházely mu dva patenty zářijové . První z nich stanovil zásady instančního postupu poddaných při podávání stížnosti na vrchnost, pokud svévolně porušila jejich práva. Druhý upravoval a ve prospěch poddaných ulehčoval průběh trestního řízení s nimi. Do soudního jednání byl zaveden výslech a právo obhajoby obviněného. Byly zakázány tělesné tresty.
Nevolnictví bylo v rakouské monarchii nejtvrdší právě v českých zemích .
Žel císařský výnos o zrušení poddanství nerušil poddanství úplně jako takové/poddanství v mnohem měkčí formě přetrvalo u nás až do roku 1848/, ale zlikvidoval jeho nejtíživější znaky. Které?
Poddaní mohli uzavírat manželství i bez souhlasu svého pána, svobodně opouštět panství a hledat si obživu dle libosti. Poddaní mohli dále svobodně posílat své děti na studia nebo řemeslo , směli svobodně prodávat i zadlužovat grunty a chalupy.
Všechna tato ulehčení byla poddanými bouřlivě vítaná a feudály naopak neméně bouřlivě odmítaná.
Vždyť jen svoboda stěhování a pohybu byla signálem k budoucímu podnikatelskému boomu nového kapitalistického zřízení.
Žel stínem Josefova patentu byl fakt, že robota nebyla zrušena úplně, pouze byla sjednocena a ohraničena její míra maximálně na tři dny v týdnu v období žňových prací.
Císař Josef II. ovšem usiloval o to zrušit robotu úplně, což nebylo ale okamžitě možné. Když už měl k úplnému zrušení roboty vše nachystáno, ukázalo se že je pozdě. Josef II. vážně onemocněl, byl upoután na lůžko a už jen bezmocně sledoval jak se díky odporu privilegovaných stavů nemůže jeho poslední reformátorský čin uskutečnit. Přitom právě díky aspoň částečné robotě zaostávala ,,jeho“ rakouská monarchie za nejvyspělejšími evropskými státy především ekonomicky.
Svůj poslední patent vydal císař Josef II. krátce před svou smrtí v únoru 1789. Robotní povinnost měli lidé pouze placením berní /daní/ místo fyzických úkonů. Tento patent o tzv. velké daňové reformě byl už těžce nemocným císařem schválen ale v praxi nakonec uveden nebyl
Císař Josef II. už nemohl tento neúspěšný pokus plně uskutečnit, protože 20.února 1790 na tuberkulózu a částečně i syfilidu zemřel.
Luboš Hora-Kladno